Odevzdanost

Nastavují svoji tvář vločkám sněhu,

cítím tu chladnou něhu.

Jako pohlazení kamenného srdce,

zkus roztát přece.

Má touha se snaží rozehřát tvé tělo,

ale to by se i tobě chtít mělo.

Ale ne,

žádný cit tě nedostane.

Tak tu stojím

a nad tím vším přemýšlím.

Jak zahřát tvé zmrzlé ruce,

jenže to by muselo roztát i tvé studené srdce.

Ale to pro mě nikdy bít nebude,

ani kousek pro mě nezbude.

Pak se vločkám sněhu oddávám,

na sněhovou pokrývku dopadám.

Oči jsou otevřené,

a srdce zavřené.

Má krev barví bílou sněhovou peřinu.

Trvá to vše jen vteřinu.

Teď už mám i já srdce studené,

jen do ruda zbarvené.

Jsem tu, bílá a studená,

jako ta sněhová peřina.

Ležím jako princezna zakletá.

nejsem zakletá, jsem bez života.