Madam od kolejí - část první

 

Jak nudné cesty vlakem, když dojíždím na latinsko-americké taneční tréninky do nejlepší školy z celé země české v našem krajském městě. Přes padesát minut nudy a sedění. Tehdy jsem jel na všední trénink, myslel jsem si, jak bude stejný, jenže on nebyl. Jen co jsem přišel do nápadné budovy v centru, má partnerka nikde. „Jak obyčejná krásná blondýna.“ Mě nevědomky zaznělo v uších. Po schodech jsem vykráčel do šatny, však ani dveře jsem nestihl otevřít, když ji slyším křičet na naše učitele: „Končím. Už mě nechte. Ani si neuvědomujete, jak mě latina nebaví. Zlatý hip hop.“. Sejdu zpět, ztichne a uteče. Neměl jsem náladu zůstat zde, ale přesto mě trenéři přemlouvali: „Nedělej si z toho nic. Však ona se vrátí. Je ji pouze 14 a tobě též, Tome!“, ale jak nadrženě jsem odešel a sednul na první vlak domů.

 

Knihu číst, jsem neměl chuť. Poslouchat písně, jsem neměl náladu. Však jako vždy jsem byl znuděn, unaven a psychicky vyčerpán. Pozoroval jsem jen lidi kolem mě. Toť pouze vidím radující se lidi. Stařenky flirtující se starcema, jak o trochu šťastnějším mě udělali tyto staré, ale roztomilé tváře. Nikdy jsem si nevšiml těch chudáků průvodčí, jak křivá záda mají. Když jeden z nich ke mě přišel, musel jsem říci: „Vím, jak je bolestivé být shrben každý den, pojďte zkusit společenský tanec.“ A pohledná slečna popřemýšlela: „Díky chlapče, zkusím to. A jízdenku máš?“ A ve mě vypukla radost, že se aspoň něco daří.

 

Další den přicházím na trénink, doufal jsem, že tam někdo na mě bude čekat. Vstoupil jsem na parkety, tma, parkety prázdné a já na ně lehnu. Však z ničeho nic začne hrát hudba, rozsvítí se a přijde ke mě Ilona, trenérka: „Šup, šup. Trénujeme na Paříž.“. „Jak jsem mohl zapomenout?“ zaznělo v mém duchu: „S kým budu tančit?“. Opravdu zklamán jsem byl, jenže ve mě stále ten kousek naděje klíči, jenže pomalu abdikuje.

 

- o měsíc později –

„Jaký zmatek na tomto letišti.“ Zní ve mě, jenže bych rád to vyslovil, ale nemám komu, moji rodiče zůstali doma a o slovech podpora a povzbuzení nemají ani páru. Pomalu kráčím v davu až dojdu k sektoru G2, ze kterého letí letadlo. Stále jsem doufal, že se má partnerka objeví, ale každou vteřinou se naděje stále zmenšovala.