Probuzení

Mall-Tor ztěžka pootevřel oči. Nehýbal se, a přesto ho tělo bolelo tak, jak dosud nepocítil. Nemohl vstát. Pokusil se o to, ale když nadzdvihl hlavu jen pár centimetrů, odevzdaně vzdechl a znovu ji těžce zabořil do polštáře. Hlava se mu zatočila, oči se zavřely a v temnotě před nimi se roztančila světýlka. A pak už nevnímal 

                                                                       ******

Podruhé rozevřel ztuhlá a zbolavělá víčka. Obraz na který se díval byl rozmazaný. Jako mozaika se mu začal pomalu skládat dohromady a nakonec spatřil Alltarovu ještěří tvář.

Oči ho začali neskutečně bolet, když takto zaostřil, a mozek jako by se chtěl skrze ně dostat na svobodu. Zase je rychle zavřel.

„Odpočívej chlapče.“ řekl Alltar.

Ještě než Mall znovu upadl do silného spánku, ucítil na čele studenou ještěří kůži.

                                                                       ******

Když otevřel oči potřetí, dokázal je, i přes stále ještě silnou bolest, udržet otevřené. Chvíli mu trvalo než se zorientoval. Přes silné záclony chabě prosvítalo sluneční světlo. Zkusil se posadit. Šlo to ztěžka. Dostal mírnou závrať a rychle předklonil hlavu dopředu. Přivřel oči a  závrať pozvolna odcházela. Po chvíli je znovu otevřel. Do místnosti právě nahlížela služebná. Zřejmě střežila vchod a když slyšela Mall-Torovo tiché zasténání, šla se přesvědčit. Nyní odběhla.

Mall zůstal sedět na posteli. Nevěděl jestli je schopen vstát a nechtěl to teď riskovat. Po chvíli se znovu pootevřeli dveře. Mladík se tím směrem podíval a v úžasu se mu rozšířily zorničky. Stála v nich krásná mladá dívka, asi Mall-Torova věku. Plavé vlasy měla dlouhé až do pasu, sčesané dozadu a sepnuté sponou zdobenou rubíny. Měla štíhlou postavu, hedvábné šaty jako by ji nadnášeli. V pase je měla stažené pásem z nejjemnější hadí kůže, což nádherně ukázalo její jemné tvary. Dlouhé štíhlé nohy prosvítaly skrze jemné plátno jejích šatů.

Na nohou měla zdobené sandály s dvojitou přezkou, práce dobrého keldorfského řemeslníka. Ale více než její krásné a svůdné tělo zaujal její ještě svůdnější, andělský obličej. Měla překrásné zelené oči, které zářily jako vody oceánu, jemnou bledou pleť a nádherné rty,  ponořené do rudého vína, které jakoby si samy říkaly o polibek. Malý nos se jí krčil mírně nahoru a dokonale vyvažoval její dokonalost. Vypadala tak vznešeně.  Výraz v její tváři byl jemný, ale Mall-Tor věděl, že umí být i pevný a neoblomný. Znal tu dívku. Byla to princezna Ellisa. Jeho dlouholetá přítelkyně. Kamarádka, se kterou si hrával v zahradách na vrcholu Dračí hory. K této dívce již dávno cítil více než přátelství, ale nic jí nikdy neřekl. Ona to ale moc dobře věděla. Z jeho pohledů, i jeho letmých dotyků, které měly vypadat spíše jako nechtěné. Marně si zkoušela vzpomenout, kdy si to uvědomila. Kdy to bylo poprvé. Ale byla za to ráda. I ona cítila víc. Aristokracie jejího rodu ovšem vyžadovala, aby se jednou zaslíbila někomu z královského rodu. To jí však nikterak nebránilo dávat Mall-Torovi najevo svou náklonnost a něhu.

Přistoupila k němu, všimla si, že mu po tváři stékají slzy. Věděla proč.                                    

„Nechal jsem ho tam !“ zaznělo po chvíli. „Cítím, že trpí. Cítím jeho bolest. Ubližují mu !“

Ellisa ho jemně vzala za hlavu a přitiskla ji k sobě. Hladila ho po tváři a cítila jeho horké slzy.