Pohádka o medvědovi

Byl jednou medvěd, medvěd 

Všechnosněd. A tenhle medvěd,

co vždycky všechno sněd, 

prošel celý svět a jednou potkal 

medvědici, dal jí z lásky makovou palici. 

Byla stejná jako on, jedla 

med a pila rum 

( no radši měla iron, aby se to rýmovalo, ale každý jistě pochopí, že rum je o něco lepší... ale zpátky ). 

Měli se moc a moc sladce, 

dokonce  lépe než v pohádce. 

Křehká a šťastná  byla medvědice, 

že má svého ochránce  a prince. 

Ve svém srdci ucítila, 

že jemu by synka ráda porodila. 

Po jistém čase ale, dal 

medvěd medvědici valé. 

Domů  chodil čím dál méně,

práci a přátele vídal denně. 

Víkend každý jediný, 

strávil bez své rodiny. 

Medvědice nebohá, nechtěla 

vzíti roha. Věděla, že medvěd 

není zlý, jenom  žít ve dvou 

je nezvyklý. Čas dál  plynul 

a plynul a medvědici  dlouho, 

dlouho nikdo neobejmul. 

Udělala na medvěda brum brum brum 

a ten vyklidil dům. 

Jaké z toho plyne poučení? 

Láska mezi nima není? 

Koukněte se děti znovu,

vyřešte  záhadu onu. Teď každý sám 

po světě chodí, slzy přitom oba roní. 

Co se mělo jinak státi, 

aby se dům hemžil medvíďaty?