Originalita

„Originalita?Originalita?Originalita?

To slovo ztratilo význam…“

   Kde začíná a kde končí hranice mezi uctivým holdem oblíbenému autorovi a bezostyšným vykrádáním? To je samozřejmě velmi diskutabilní problematika, ale i tak bych rád nastínil jisté meze. Asi se mnou budete nesouhlasit, budete se mnou vést dlouhé debaty, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Mimochodem tohle byl zářný příklad velmi nepřesné citace na hraně s téměř odpudivě vehementní snahou být vtipný. Dámy odpustí, pánové jsou mi šumák...

    Výjimeční a velmi talentovaní spisovatelé, které žene v před nezkrotná touha donutit se čtenáře zamyslet, používají dvojí formy citace. Ve většině svých písemných proslovech zahrnou množství takzvaných návnad. Návnady jsou pro průměrně znalé a všeobecně erudované čtenáře, mylně se pokládajících za pronikavě inteligentní. Na odhalení těchto citací je potřeba pouze sporadická znalost nejznámějších citátů a cimrmanovských hlášek.Človíček je velmi šťastný, že pochopil odkud pochází replika „je něco shnilého ve státě dámském“, ale že mu unikl kontext nevnímá. Ovšem pokud ano, viní autora z nelogických souvislostí, nevhodně použitých prostředků a zcela protichůdně použité citace.

    Není možné kategoricky prohlásit první typ za méněcenný. Je pouze více na očích, ale myšlenka to může být opravdu ďábelská. Vskutku. Někdo by řekl „ten člověk ví o čem mluví.“ Jiní ve své víře vynáší velmi vážný verdikt „myšlenka je nesmrtelná.“Příznivci absolutních rýmů by filozoficky nadhodili „myšlenka je….myšlenka.“Neradno se s nimi hádat, zlomili by vám nos.

    Druhý typ citace je skrytější a záleží na autorově sobeckosti a prohnanosti pro jak velký okruh čtenářů ji vytvoří. Pojmenuje ve svém válečném románě tři hlavní postavy Nee Wells, Oswald Blight, Harvey Moore a správně předpokládá, že pouze nejzavilejší fanoušci heavy metalu pochopí o co se jedná. Celý svět je jen divná iluze.

     Pro čtenáře je nejsmutnější zjištění, že samotná skrytá idea nemusí být vůbec sofistikovaná. Nebo snad oduševnělá. Může se jednat jen o infantilní rozptýlení autora absolutně nesouvisející s dějem. Ale nebojte, většinou tento typ přejdete bez mrknutí oka. Skrytá citace má nepřeberné množství významů. Poskytuje unikátní pohled pro extrémně tajné souvislosti. U některých individuálních situací evokuje xenofobii. Co tím chtěl autor říct?Možná, že na sex on je mistr.Nebo kanón?

    Skryté i na tácu servírované citace tady byly, jsou a budou. Většinou mírně modifikované, ale existují zde výjimky. Taky se vám stále zdá, že neustále vyvracím a popírám teorie z odstavců minulých? Nebo ne? Nicméně…S neustále přibývajícími pisálky všech možných úrovní velice pomalu, ale zcela nevyhnutelně ubývá nepoužitých slovních spojení. Přijde den, kdy nic nebude zcela původní. Smutné, ale pravdivé.