Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTenkrát v Rožmitále
03. 11. 2009
3
4
1250
Autor
chocky
Tenkrát v Rožmitále
Vlak zasyčel a vyjel z polorozpadlé zastávky sužované žhnoucím sluncem. Za kolejemi stáli tři muži. Opodál se čtyři koně popásali na trsu trávy, jediném v širokém okolí. Paže svěšené podél těla se téměř dotýkaly zaprášených, ošoupaných, kožených pouzder zavěšených koltů. Za odjíždějícím vlakem se rýsovaly nohy muže s otlučenou harmonikou na krku. Vlak odjel a trojice darebáků hleděla do indiánských očí míšence vyzařujících chlad a smrt.
"Puťa, puťa, ná pipi," ozvalo se otevřeným oknem hned vedle zapnuté televize, kde muž s harmonikou právě nemilosrdně ztrestal tři darebáky.
"To snad není možný, ta baba zase krmí slepice, " důchodce Říha vyskočil a práskl oknem, až se na obrazovce splašily koně. Sedl si a na okamžik se zahleděl do obrazovky a pak, aby dodal svým slovům tu pravou váhu, vyskočil a vykřikl z okna : "Babo!" Pak však zjistil, že křičí z okna na druhé straně domku a jeho urážky sleduje jen kos, sedící flegmaticky na plotě.
Jeho spory s důchodkyní Jiřinou Chabáčkovou se táhly již od doby, kdy oba studovali gymnázium
a Říha coby rockenrollový idol, lámal srdce dívek s širokého okolí. Jeho mutující hlas a tvář poďobaná uhry se ukrývala v srdci snad každé slečny z Rožmitálu. Sláva se šířila tryskovou rychlostí po světě. Znali ho dokonce i za hranicemi městečka. Jen jedna dívka mu odolávala a tou byla Jiřina Nováková. Přesto, že pro ni složil píseň se slovy Jiřino, Jiřino mám na tebe spadýno. Já jsem Říha Beďan žádnou jinou neznám," nedávala Nováková poetově vášni vyslyšet a chodila hrát šachy se šprtem Chabáčkem. Měsíc po maturitě se novomanželům Chabáčkovým narodil šilhavý Hubert a Říha se slzami v očích odešel do lesa spáchat sebevraždu. Došel mezi první stromy, vybral si větev, sedl si a napsal dlouhý dopis na rozloučenou, ve kterém odkazoval autorská práva svých stupidních písní národnímu kulturnímu fondu. Pak vstal, vyhrnul si límec a zjistil, že si doma zapomněl provaz. Odešel tedy domů, kde chtěl ve svých sebevražedných pokusech pokračovat. Ve spíži mu padla do oka litrová láhev od rumu plná žlutavé tekutiny."Otrava alkoholem, to je ono," vykřikl euforicky a táhlým douškem vyprázdnil láhev, zapomínaje, že jeho matka v této nádobě skladuje ocet. Tenkrát získal onen charakteristický výraz ve tváři. Ještě několikrát po tomto incidentu vyskočil z okna, ale pády z prvního patra přízemního domečku stále nepřinášely tolik očekávanou smrt. Zahořkl a žádná žena již nenalezla
v jeho srdci místo. Jiřina Nováková byla láskou na celý život. Pořídil si malý domek a denně dojížděl do okresního muzea, kde měl dobře placené místo permoníka v hornické části expozice. Po práci nasedl na svůj moped a protože neměl na benzín, tlačil ho domů. Jediným jeho koníčkem pak byla žížalí farma
a papoušek. Opeřenec k němu jednou vlétl do okna a se slovy: "Nazdar, zjeve!" ho klovl do pleše. Od té doby žili spolu pod jednou střechou rozděleni od sebe jen tenkou hranicí papouškovy klece.
Jednoho dne zemřel jeho soused, stopadesátiletý gymnasta Karas, na přetrénovanost. Ve své závěti (Říhovi naschvál) odkázal celé stavení s přilehlým hnojem a čtyřmi záhony macešek vdově po obecním blbovi Chabáčkovi. V závěti ještě oslovil Říhu slovy :"To aby sis nemyslel, že budeš mít na starý kolena klid, ty neřáde. Nikdy ti nezapomenu tu povolenou hrazdu."
Důchodce Říha se zhrozil. Dokázal si přesně představit co bude následovat, až se Chabáčková nastěhuje. Věděl moc dobře, kdo mu pro hříchy z mládí mezi lidem rozšířil přiléhavou přezdívku "Octovej Elvis". Jeho nejhorší představy byly hravě překonány ve srovnání s tím, co následovalo, když se zatrpklá vdova přistěhovala. Po dvoře se čile rozběhly slepice velikosti loveckého psa a hned
v prvních dvou hodinách stačily přelétnout plot, vyplenit žížalí farmu, vylomit zámek od sklepa
a zdecimovat pětiletou zásobu kompotů. Pak se vrátily na dvůr k dýňovitým nohám Chabáčkové, která mezi tím na celou obec vykřikovala texty Říhových písní z mládí. Po týdnu důchodce nevydržel a podal na důchodkyni trestní oznámení, že mu slepice plení zahradu. Zapomněl však, že zahradu
v normalizačních dobách ukradl Karasovi, a tak soudní spor prohrál.
Již dávno Chabáčkovou nemiloval. Nedokázal pochopit, jak se za necelých těch padesát let, co ji viděl naposledy, mohla tak změnit. Ztloustla a zhrubla. Tenounký sladký dívčí hlásek se změnil v hlas mistra lamače v lomu s dlouholetou tradicí. Její téměř božská postava byla zaváta časem stejně jako Říhova první kytara, kterou si vydlabal s obecního dubu. Zůstala jen zášť a klesající důchod. Vdova nevynechala jedinou příležitost, jak si do nebohého důchodce rýpnout. Říha začal chřadnout a pomalu se ztrácet před očima milovaného papoucha, kterého vystrkoval i s klecí ven aby vdově nadával za něj. Když vdova vyčerpala svůj nadávkový rejstřík a nastydla na hlasivky, zjistila, že zničeného muže už jen tak něco z míry nevyvede. Přestala a po jisté době to dokonce vypadalo, že se oba usmíří. Několikrát denně se vdova procházela po zahradě a natřásala se v prastaré sukni. V Říhovi se probudil muž a znovu se po letech do Chabáčkové zamiloval. Tentokrát však nezpíval nýbrž maloval. Stěny svého rodinného domku zaplnil obrovským počtem kreseb monstrózního těla vdovy Chabáčkové. Hýřil barvami a styly. V kuchyni se například pokusil o kubistický portrét. Freska sice připomínala továrnu na lokomotivy po leteckém náletu, ale Říha tvrdil, že v tomto díle vystihl pravou podobu překrásné vdovy. Po čase však zjistil, že si jej vdova jen dobírala a jeho nenávist vůči ní ještě více vzrostla. Poslední ránu vdova zasadila, když si přivedla na bývalý Říhův pozemek zedníky, aby postavili mezi oběma domky zeď. Oba dělníci se pustili čile do práce až do okamžiku, kdy se jeden ze zedníků nahnul
k důchodcově oknu s otázkou: "A cože to dělá soused?" Vdova pohotově odvětila. "Nic, kouká do blba." To důchodce rozlítilo. Vyskočil od zrcadla a šílenou rychlostí oběhl dům. Přiřítil se na zahradu a ve vzteku do Chabáčkové strčil. Důchodkyně si pádem zlomila ruku a podala na Říhu trestní oznámení. Vynesený rozsudek zněl na jeden rok odnětí svobody s podmíněnou zkouškou na pět let.