Hračka

Zrozena byla jsi bez víček, bez rohovky či zorniček, a přesto nejsi nevidomá. Jsi prázdná schránka bez citů, lacině vybízíš k soucitu růžového slona. Jsi noblesní dáma a zároveň služka, problém ti nedělá vystřídat lůžka, a pořád říkat „nezradím tě“. Nedokážeš dát nohy k sobě a vždycky mlčíš, jako v hrobě, když říkají ti „miluji tě“. A když někdy ti lížou celé tělo, děláš jen to, co se od tebe chtělo. Jsi poslušná jak pes. Hlavně, že ti to pořád sluší, postrádáš mozek, srdce a duši. Jsi pořád chladná, všechna čest. Obličej z vosku. Máš pouze „smích“, pohrdavý úšklebek dospělých, který nikdy nesejmeš ze své tváře. Ráda dostáváš nové šaty, klobouky, koruny či obojek zlatý a můžeš se schovat do jejich záře. A k stáru, když už nemáš moc síly, tě odhodí. Dojde ti, že tě zneužily, však pořád plníš vše, co ti poručí. I když vydržíš být pořád skvělá, ta mladá holka od Mattela, není lehké být panenkou v dětském područí…

---