Pukání pecek!!!

nesla si jej do svého pokusu o hnízdo, však pomyslela si se vzdechem:

ach, ta pecka puklá jest! že by lest?

how the hell am I gonna build this nest?

hlasy v hlavě, vítr v křídlech, ztopím pecku, vydám se west

neboť toto břímě nehodlám už nést

čtenáři jde hlava kolem - vlaštofka/pecka/kokosák - kdo je tu volem?

Nikdo, řekla si vlaštofka, vyplivujíc pecku, když se to vezme kolem a kolem.

A najednou velocipedista se zeleným kšiltem volá na latentního vola: hola hola! vzácná puklá pecka, 
počkáme si na zázrak přírody, děcka?

A on přišel! Zázrak.

Jééé, vykrikla okolní príroda, až se velocipedista zamotal do pedálů a spadl pod strom, 
z něhož dríve vzešla pecka

z pecky vzešel motýl, děcka

šílený Max, vskutku...pecka!

a vlaštofka je jen velká kecka

s dešťofkou místo tkaničky v zobáčku...

a šílený motýl už ji má dávno v hledáčku

a s velocipedistou na háčku letí se v duhovém motýlím vzplanutí mstít hloupému ptáku za to pecky polknutí.

Nešťastné vlaštofky, co pecky s kokosákem v hube polykají, nevědouc, co činí,

jsou ptáci nepoučení v etiketě zpeckymotýlů a nebudou už, děti, jiní...dobrou noc