ve frontě na štěstí

Mňága a Žďorp - Né, teď né http://www.youtube.com/watch?v=zAfvjSmtGgc + Wanastowi Vjecy - Noční labuť + Petr Bende - Řekni mi

Vzduch voněl kouřem, promarněný touhy se usazovaly u stropu a víno odhalovalo pravdy, který bolely. Než stihla řasenka zreagovat s několika kapkama slaný vody za vzniku černýho fleku na polštáři, poprosila ho, aby ji objal, a on to udělal, na tom není nic zvláštního. Vždycky dělal všechno, co chtěla, ale ona to neviděla.
/ Řekni mi teď, proč ráda to kazíš, vždyť tenhleten svět mohl bejt náš /
A tak si leželi v náručí a na malou chvilku se zase všechno zdálo bejt olrajt. A tak dál.
- - -
 V autobuse na sedadle za ní cukrovali dva zamilovaní. Šílela z nich a baterka v empé byla vybitá.
"Až se vrátíme domů, tak půjdeme s pejskem, jo?" řekl milenec a ona zarejvala nehty do sedačky. A když se zeptal, co si udělají k obědu (miláčku), zatočila se jí hlava a musela okamžitě ven. Vystoupila a chtělo se jí křičet, jenže stála na sídlišti plnym lidí a nebyla ten typ, kterej potřebuje budit pozornost. Tak to odložila na jindy /né, teď né/ a rozhodla se všechno v sobě udusit,  jako zeleninu na pánvi, to jí šlo dobře jako málokomu. Léta praxe, usmála se hořce, a ač to nedělá, poprosila holku na lavičce o cigáro. Pak sebou plácla na obrubník a neobratně si na třetí škrtací pokus zapálila.
- - -
"Ale ale... Co to nevidí oko mé modravé?"
"Ježiš ahoj!" vyskočila, trochu zavrávorala a vrhla se příchozímu kolem krku. Na to nebyl úplně připravenej (ani ona ne), ale měl z toho (pocit, jakej zažíval jenom s ní) takovou trochu zvláštní radost.
"Co tě sem přivádí?"
"Omyl" řekla prostě, protože věděla, že ví, jak nerada cokoliv vysvětluje, obzvlášť v nikotinový náladě. To se stávalo výjimečně a nikdy ne bezdůvodně. Dokonce nemusel ani koukat na zbytky jejích nehtů, aby poznal, že se něco děje.
"Sem tu károu, chceš hodit někam do města, ty omyle?"
"Chceš," kejvla a byla ráda, že ho má, i když trochu jinak, než dřív.
- - -
Lidi stojí ve frontě na štěstí
strachy už radši vůbec nic neříkají
Upřeně hledí na barevný plakáty
a tiše si hlídají to, co už dávno nemají
- - -
- - -
Odvezl si ji automaticky k sobě do bytu, aniž by padlo jediný slovo. Do žlutýho hrnečku s kafem jí vylil tři mlíčka (tak, jak to měla ráda), aniž by padlo jediný slovo, a do přehrávače hodil Made in Valmez, aniž by....
Zavrtala se do deky až po bradu, pak se rozesmála s ironií sobě vlastní a pak se rozplakala.
Otráveně si povzdychl a zavřel za sebou dveře, chtěla bejt sama.
- - -
- - -
Vzduch voněl dušenou zeleninou a pravdy, který se topily ve sklence, dneska nebolely, ale ani nehřály. Pokojem se vznášela spousta prázdnejch slov a ještě prázdnějších vět a v modrobílým hrnku chladlo už od snídaně hořký kafe bez mlíka.
- - -
Stojíme oba ve frontě na štěstí
ale mám takovej pocit
že dneska, dneska nám zase nic nedají

---