Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak být šťastný (I/?)
14. 11. 2009
1
5
142
Autor
MeTB
Otevře oči. Je plný zmatku. Rozhlédne se kolem, co je to? Kde to jsem? Všude je šedivo.
V okně je - ne, ne, není to okno, je to díra ve zdi a v ní mříže - je to cela - proč tu jsem? Muž vstane a protře si oči.
Pět kroků k protější zdi a pět nazpět. Tři kroky po užší straně. Postel a suchý záchod. Cela je malá, ale - lze-li toto o vězeňské cele říci - útulná. Muž přistoupí k oknu. Vidí ulici, chodí po ní lidé, zřejmě je docela obyčejný pracovní den. Někdo ho pozdraví jménem, muž udiveně zamrká a stáhne se dovnitř, do šedivého bezpečí, do vězení. V železných dveřích cely je průzor.
- Proč tu jsem? řekne muž. Průzor potemní.
- Jsi tu rád, odpoví někdo na druhé straně dveří.
Muž se přiblíží. - Jsem tu rád? podiví se.
- Ano.
Chvíli přemýšlí. - Jak dlouho už tu jsem?
Okamžik je ticho; jako by osoba na druhé straně počítala roky.
- Jak dlouho? zopakuje muž.
- Jsi v této cele necelých pět let.
- Pět let. Muž nevěřícně zavrtí hlavou. - Říkáš v této. Byl jsem tedy i v jiných celách?
- Ano.
- Nic z toho si nevybavuji, povzdechne si vězeň - Omlouvám se. Jsem stále trochu zmatený. Jako bych příliš dlouho spal...
Druhá strana dveří mlčí.
- Proč tu jsem? zeptá se muž znovu.
- Jsi tu rád.
- Ano, to už vím. Ale co jsem udělal? Kdy mě odsud pustí?
Na krátký okamžik je ticho. - Nerozumím, odpoví pak osoba na druhé straně.
- Ptám se, kdy mě pustí ven, opakuje muž - ale pak se zarazí. Pohlédne na dveře pozorněji a vidí, že jejich zámky mají odemykání uvnitř cely.
- Jsi tu štastný, ozve se pomalu z druhé strany. Muž se vrhne k průzoru - ale klopýtne. Ztrácí rovnováhu a padá na zem: nejprve pomalu, ale pád se zrychluje. Zavře oči a slabě vykřikne; vše se propadne do jediného bodu - jako když se vypíná starý televizor. Okamžik je naprostá tma. Poté se svět vrátí; zašustí a rozbalí se zpět z nicoty jako bonbon. Muž se zprudka nadechne a otevře oči.
Žena vedle něj se pohne a špička jejího nosu se dotkne jeho ramene.
5 názorů
Oldjerry: Ne, to tedy určitě není fejetonek. Ale nu tak já ani netvrdím, že to je povídka, je to zkrátka miniatura.
Lituji toho, kdo takhle život vnímá. Ten z něho asi moc velkou radost nemá. Technicky vzato je to spíš fejetonek, než povídka... obsah mi nějak nesedí.