Poslední den Loly O´conellové

Crrrrrrrrrrr…. Tento zvuk se rozléhal po celý ložnici .Přehodila jsem si přes hlavu polštář.Nechtěla jsem slyšet nic.Cítila jsem jak do mě Michael hučí , abych to vypnula. Otráveně jsem odhodila polštář.Nechtěně jsem to vypnula.Vyhoupla jsem se lehce z postele. Strhla jsem z Michaela deku a laškovně jsem se usmála.   ,,Lolo,prosím tě ´´

,,ano zlato´´

Ucítila jsem pichlavou bolest v hlavě.Po chvilce útrpné bolesti jsem se skácela na zem.Cítila jsem náraz do hlavy.Zdál se mi sen.O dívce.Její  hlava byla zahalená od temný mlhy.Měla na sobě nádherný černý vlasy až na zem .Šla blíž a blíž.Něco začala šeptat,ale já nerozuměla jsem jí. Nesrozumitelně něco šeptala.Něco se změnilo,rychle začala se oddalovat.Natáhla jsem k ní ruce.Ale zmizela.Zahalila mě čistočistá tma.Slyšela jsem okolo sebe hluk.Cítila jsem čím dál tím víc,něčí dotyky .Otevíraly se mi oči.Viděla jsem před sebou někoho v bílém plášti,došlo mi to,jsem v nemocnici.Po chvilce jsem se rozkoukala.Bylo tu asi tak 20 doktorů,šlo zřejmě o něco vážného.

,,co se děje?‘‘

,,slečna Lola Williamsová?‘‘

,,ano,řeknete mi konečně co se děje?‘‘

,,musíme vám něco říct,hodně vás to zasáhne‘‘

Lehce jsem kývla hlavou. ,,sem s tím‘‘

,,Jsem doktor  Liam O ´conell ,nebudu to nějak prodlužovat,nemělo by to pro Vás smysl,po všech vyšetřeních ,který jsme Vám udělaly,jsem zjistili šokující zprávu….jste pro nás ojedinělý případ,a máte krevní sraženinu na mozku,která za  nějaký čas ,aby jste to pochopila,bouchne vám lebka,jelikož tý sraženiny přibývá‘‘

Měla jsem v očích slzy ,,jak dlouho mi zbývá?‘‘

,,je mi to líto ,ale jen jeden den‘‘

,,mohla bych prosím strávit můj poslední den po svém?Nechci být tady v tomhle prostředí,chci si ho užít po svém chápejte mě,nechci  vidět jako poslední nemocnici..prosím pochopte mě‘‘

Slzy se mi kutálely po obličeji,pocit prázdna a pocit neznáma a strachu.

,,můžete,ale ,aby jste necítila bolest..jelikož bude velká dáme vám injekci ,kterou si dnes kolem 21:30 píchnete,nic neucítíte‘‘

,,Děkuji  Vám všem za  chtíč pomoc mému životu´´

,,to byla pro nás samozřejmost´´

Liam mi podal injekci.Už mi netekly slzy.Snažila jsem se být statečná.Ještě jednou jsem poděkovala.Odešla jsem ze svého pokoje,na chodbě čekal Miachael. Nepatrně jsem se na něj usmála.Bylo na něm znát,že je vystrašený.

,,co ti je?´´

Zhluboka jsem se nadechla,nechtěla jsem mu to říct,vím,že by ho to zlomilo.

,,nic´´

,,Miku nemohl by jsi si vzít dnes volno v práci?´´

,,vezmu´´

¨Vyšli jsme z nemocnice , on zatím telefonoval.Naštěstí nemusel do práce.

,,miláčku,chtěla bych si jít koupit nějaký drahý oblečení´´

,,dobře kam pojedeme na nákupy?´´

,,na Manhattan´´

Hodil po mě zvláštní něco tušil,tušil ,že se něco děje.Chytly jsme zácpu,poprvé v životě jsem pocítila jak strašně letí čas.Je mi 24 a nemám děti,vlastně už je mít nebudu.Ale mám nejlepšího přítele.Cítila jsem v hlavě řezavou bolest.Snažila jsem se to nevnímat.Podívala jsem se na hodinky 14:30.Hlasitě jsem polkla.Opřela jsem se o opěradlo.Otevřela jsem okno ,po chvilce přemýšlení jsem z něj vyhodila mobil.Dojeli jsme .Vystoupila jsem z auta.Šli jsme chvíli po manhattonským chodníku.Narazili jsme na obchod Christian Dior. Hned jsem tam vešla.Obklopovaly mě plné regály různého oblečení.Přišla k nám dobře oblečená slečna.

,,dobrý den,mohu vám nějak pomoct?´´

,,brý den,prosím vás,chtěla bych nějaký hezký oblek´´

Kývla hlavou. ,,jaký máte číslo?Nebo chcete změřit?´´

,,měření by zabralo čas a já  NEMÁM ČASU NAZBYT jinak bych měla mít 36´´

Ráznými kroky šla k jednomu z mnoha regálů,podívala se na mě .Změřila si mě zjišťovacím pohledem.Po chvilce se odvrátila k regálu.Vybrala několik kostýmku.Byly tma různé barvy,vybrala jsem si  červenou.I hned  jsem si ho vyskoušela.Dobře mi padnul.

,,mohla bych vás poprosit i boty k tomu?´´

,,zajisté a číslo vaší nohy?´´

,,38´´

Po chvilce čekání našla i dobře padnoucí béžové lesklé lodičky.Po boku Michale jsme si připadal jako hvězda.Cítila jsem se být neohrožená.Jediný co jsem cítila byla bolest.Ne bolest hlavy,na tu jsem ani nemyslela,ale bolest,že brzy ztratím někoho blízkého.Osobu již jsem milovala.A kterou miluji,až na do smrti.S Michaelem jsme šly do luxusní restaurace.Byl tak nervosní.

,,ehm Lolo ´´

Nechápavě jsme se na něj podívala,byl celý rudý.

,,Lolo už od prvního dne Tě miluji,a tohle je den kdy bych Ti chtěl něco říct……Lolo ,vzala by jsi si mě za muže..??´´

Tuhle reakci jsem nečekala zděšeně jsem se na něj podívala,byl hodně nervosní,zrovna dneska.Má být můj poslední a taky nejšťastnější den.

,,vezmu si Tě a ráda,ale chci si tě vzít ještě dnes´´

Vyndal ze sametový krabičky,krásný prsten.Po obědě jsme zaplatily a šly do oddávacího centra.Měly zrovna teď volno,mohly jsme s e klidně vzít.

Kněz pravil : ,,Lolo Abrahamsová vezmete si Michaela Rumuse za svého právoplatného manžela a bude s ním až dokud vás smrt nerozdělí?´´

,,ano až dokonce života´´

,,Teď se tážu vás Michaele Rumusi………………………………………………………………………………………………………….´´

,,ano´´          

,,Navlečte si prsteny a dejte si první novomanželskou pusu´´

Michael mi navlíkl prsten já udělala to samé,dali jsme si první novomanželský polibek.Cítila jsem se jako v pohádce.S Michaelem,mým manželem jsme vyběhli z této místnosti.Byli jsme šťastní jako nikdy předtím.vzal mě do náručí.

,,Paní Rumusová co pak by jste si přála..??´´

,,Pane Rumusy..co třeba jít do kina..na snídaně i Tiffaniho..??´´

,,Paní Rumusová..vaše přání je mi rozkazem..´´

Bylo to hrozně legrační jak člověk ze dne se může radovat nad životem.A teď mi to došlo…,že život je dar.Je to dar,kterým se jen tak nemarní.Tohle mi došlo až příliš pozdě.

Už jsme usedali do naší řady,v tu chvíli jsem ucítila palčivou bolest,která tu ještě nebyla,došlo mi to.Umírám rychleji než před chvilinkou.Každá sekunda…minuta…hodina mi byla velmi drahá a vzácná..Nevnímala jsem tu bolest,držela jsem každou vteřinou Michaelovu ruku..do ucha jsem mu pošeptala : ,,prosím lásko,řekni mi ,že mě miluješ jako kdyby to bylo naposledy a obejmi mě´´

,,medvídku Miluji Tě..´´ nebesky mě objal necítil,že mu v náručí umírám,zavřela jsem oči a vzpomínala na krásné chvíle.Krev mi z nosu tekla,bolest to byla hrozná,slzy mi tekly,jelikož jsem nechtěla aby viděl jak umírám,tak jsem mu řekla jestli nepůjdeme do kina z posledních sil jsem mu řekla ,,Miluji Tě´´  Chtěla jsem aby to znělo perfektně a ne slabošsky.Opřela jsem se o jeho rameno,zavřela oči vnímala jsem jen hlasy hlavních hrdinů ve filmu. 

Už přicházel můj čas.Cítila jsem to.Neuvěřitelná bolest,hodně hlasů,barev,světla,slz,tma,chlad,bolest…… 

Věnování: Pro mnou osobu,která mi pomáhala…milovala jsem jí..dokud nepřišel její čas…stále Tě miluji..

Jen příliš krátce