Zpověď

Krátce před pátou ráno se vzbudim a čekám na zazvonění budíku. Po chvilce masochistickýho mučení neúprosnej tón úderem pěsti utnu a uvědomim si, jak strašně moc nesnášim nedělní rána. Tenhle den totiž svym názvem přímo vybízí k flákání u televize, který spousta mejch spoluobčanů taky bezostyšně provozuje. Já místo toho v tudle nekřesťanskou hodinu vstávám, abych se včas dostal na zavšivený jatka, kde za pár šestáků pracuju jako pomocnej dělník.

V týhle zemi se sežerou neskutečný kvanta masa, a díky lidem jako jsem já, si ho můžete koupit prakticky kdekoli a kdykoli. Stačí zvednout zadek, posadit ho do auta, a to zaparkovat před nejbližšim supermarketem. Tenhle komfort vašeho života je vyváženej zkurveností našeho.

Z bytu odcházim brzo ráno a vracim se pozdě večer. Otupělej celodenní otročinou se většinou nezmůžu na víc než na pár lahváčů, který mě v kombinaci s únavou spolehlivě uspěj. Další den ještě rozlámanej ze včerejška vstávám, aby celá ta pakárna mohla začít nanovo. A tak pořád dokola, sedm dní v týdnu, dvanáct měsíců v roce. Jediný volno mám o vánocích, který trávim nekonečnejma pitkama s pár známejma z okolí. Většinu času nadáváme na politiku a debatujem o tom, jak je život na hovno a nespravedlivej, a přitom všichni dobře víme, že si za svoji situaci a společenskej status můžem jedině sami. Sice sem neměl moc šancí ovlivnit fakt, že můj fotr byl sadistický hovado, ale rozhodně ho nemůžu vinit z toho, že jsem se vykašlal na školu a skončil jako poskok řezníků, který na rozdíl ode mě měli aspoň trochu vůle se svym životem něco udělat.

Dneska už jsem za zenitem a vim, že svoji příležitost jsem dávno prošvihnul, tak o svý životní zkušenosti aspoň vykládám brigádníkům, který se u nás na jatkách čas od času objeví. Jsou to nevycválaný mladý oslové a maj svoji hlavu, takže si nedělám iluze, že by si moje rady brali k srdci. Ale když nic jinýho, tak mám aspoň pocit, že jsem pro někoho jinýho zkusil něco užitečnýho udělat, což je jedna z posledních malejch radostí v životě starýho chlápka, kterej si v šestnácti naivně myslel, že posere svět, a ten mu to pak desítky let vracel.