8_Belzebub vs. Gabriel

téma: determinované charaktery

 

V obrovské soudní místnosti všichni stojí. V lavici obžalovaného se tísní Belzebub, zástupce Pekla, spolu s Luciferem. Proti němu jako žalobce Archanděl Gabriel, advokát Nebe, vedle něhož je možné spatřit Ježíše s nepatrně zasněnou tváří. Dav tvoří legendární tváře historie: Julius Caesar, Tomáš Akvinský, Stalin, Brežněv, Mozart nebo Gagarin. Za soudcovským stolem svírá v ruce mocné kladívko Nejvyššího soudu veškerého bytí neutrální oportunista, Ital Nicollo Machiavelli.

Soudce Nicollo Machiavelli:

„Vážené dámy, vážení pánové, ctěná poroto, žalobce i obžalovaný. Kauza, jež zde bude projednávána, přesahuje pozemský rámec. Není na nikom jiném než na nás, bytostech nadpřirozených a věčných, abychom jako poslední instance existence spor rozsoudili. Pro zaručení spravedlivého procesu byla místem konání soudu určena mytologicky nejneutrálnější půda v historii světa. Švýcarsko. Soud Nebe versus Peklo v kauze Erotická podprahová reklama je tímto zahájen. Prosím usedněte. Žádám žalobce, aby přednesl meritum sporu.“

Všichni se skrčí do sedadel, jen advokát Nebe, Archanděl Gabriel, zůstane stát.

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Velebný soude, pokušení, kterým může Peklo legitimně svádět prostý lid k hříchu, má býti takové, že se mu dá odolat. V případě reklamy s erotickým podtextem však díky podprahovému účinku nemá obyčejný smrtelník možnost rozhodnutí. Studie dokazují, že hříšné myšlenky bezděčně postihnou celých devadesát procent obětí. Jelikož není možné zvrátit neblahý účinek tohoto neférového jednání okamžitou restitucí morálky, žádám soud o vyřčení následujícího rozsudku: Peklo je povinno přenechat Nebi činnost na poli trhu s reklamou po dobu dvou let od okamžiku vyhlášení rozsudku.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Děkuji, pane žalobce. Chce k žalobě něco dodat strana obžalovaná?“

Advokát Belzebub:

            „Peklo je nevinné a i kdyby nebylo, nést vinu jest jeho posláním!“

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Děkuji straně obžalované, nyní můžeme zahájit samotný proces. Prosím žalobu, aby na podporu svých tvrzení uvedla důkazy.“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Povolávám svědka prvního, bývalého metaře z ulice, pana Váňu.“

Soudce pokyne, eskorta přivede značně rozrušeného svědka a usadí ho do patřičné lavice. Archanděl Gabriel začne mile pokládat otázky:

Advokát Archanděl Gabriel:

„Pane Váňo, můžete nám povědět, jak se jmenujete?“

Svědek Váňa:

            „Jsem mrtvý!“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Ano, ano, samozřejmě. Vaše nedávná smrt nás všechny velice mrzí. Tímto bych vám rád vyjádřil hlubokou soustrast, pane Váňo, mohl by jste nám povědět, jaké je vaše zaměstnání?“

Svědek Váňa:

            „Mrtvý, dočista mrtvý!“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Dobrá, budeme tedy mluvit o vaší smrti. Pane Váňo, popište nám, prosím, okolnosti vaší smrti.“

Svědek Váňa:

            Stál jsem docela obyčejně na ulici a zametal odpadky. Jen na chviličku jsem se zamyslel, nedával jsem pozor a přejel mne trolejbus.

V soudní síni to zašumí. Advokát Archanděl Gabriel pokýve závažně hlavou a přidá na hlase:

Advokát Archanděl Gabriel:

            „A mohl byste nám, pane Váňo, popsat, na co jste v inkriminovanou chvíli myslel?

Svědek Váňa:

            „Naproti přes ulici jsem zahlédl billboard, reklamu na koupelny.“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Takže jste myslel na koupelny, pane Váňo? Anebo na tom plakátu byla polonahá dívka stojící před zrcadlem, dívka, jejíž erotická představa vás natolik ochromila, že jste nebyl schopen pohnout se z místa, když se na vás řítil smrtící trolejbus?“

Svědek Váňa:

            „Ano, bylo to tak. A pak mě přejel a teď jsem mrtvý, mrtvý, mrtvý!

Soudní síň se znovu rozešumí. Šum však přeruší strašlivé zachrčení. Všichni pohlédnou Luciferovým směrem. Ten mocně natáhne z hrdla hlen a odplivne si.

Lucifer, pán temnot:

            „Tfuj, to byl ale argument!“

řekne a kyselina jeho slin zaškvíří na podlaze.

Soudce Nicollo Machiavelli (rozhodně praští kladívkem do stolu):

            „To je urážka soudu!“

Advokát Belzebub:

            „Nikoli, ctěný soude, naopak, jednalo se o akt uznání na adresu dovozovacích schopností svědka! (nakloní se k Luciferovi) Klid, můj pane, ať si nepopudíme soudce. Nesmíme tento případ prohrát. Mohl by se z něj stát nebezpečný precedent.

Lucifer, pán temnot (šeptem):

            „Nevypadá to s námi dobře, Belzebube.“

Advokát Belzebub, (taktéž šeptem):

            „Jenom hrají na city. Nefér jako vždy. Ale nebojte se, můj pane, já si Váňu podám.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Ticho v soudní síni! Nyní je svědek obžaloby.“

Advokát Belzebub (vstane):

            „Pane Váňo, považujete se za reprezentativní vzorek soudobé společnosti?“

Svědek Váňa:

            „Já nevím.“

Advokát Belzebub:

            „Tak jinak. Považujete se v něčem za výjimečného? Tedy krom toho, že jste mrtvý?“

Svědek Váňa se rozeštká.

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Námitka! Svědek je emočně trýzněn!“

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Zamítá se!“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Podávám námitku proti podjatosti soudce!“

Advokát Belzebub:

            „Podávám námitku proti námitce podjatosti soudce!“

Soudce Nicollo Machiavelli (mlátí kladívkem):

            „Ticho v soudní síni! Samotným Všemohoucím byl jsem zvolen jako záruka nezaujatosti, neutrality a hodnotově nezatížené morálky. Námitka podjatosti soudce se nepřijímá. Svědku, odpovězte na otázku.“

Svědek Váňa:

            „Ne, nejsem v ničem výjimečný.“

Advokát Belzebub:

            „Děkuji. Víte, kolikrát za den myslí ničím výjimečný, tedy průměrný muž na sex, pane Váňo?“

Svědek Váňa:

            „To netuším.“

Advokát Belzebub:

            „Každých šest minut! A teď se vás ptám, pane Váňo, reprezentante průměrného muže, můžete jakkoli prokázat, že nebýt zmíněného billboardu, erotickou představu by jste v kritickou chvíli srážky s trolejbusem neměl?“

Svědek Váňa (rozevře prázdné dlaně a podívá se do nich):

            „To asi nemohu.“

Advokát Belzebub:

            „Obhajoba nemá žádné další otázky.“

Sál uznale zamručí. Ježíš i jeho advokát se zamračí. Soudce Machiavelli znovu promluví:

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Děkuji, svědek může jít. Povolává obžaloba dalšího svědka?“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Obžaloba povolává soudního znalce v oblasti psychologie, ctihodného doktora Sigmunda Freuda.“

Z davu sálu povstane vousem zarostlý Sigmund Freud a usedne na lavici svědků.

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Pane doktore, můžete nám říci, jestli existuje přímá souvislost (Archanděl Gabriel máchne křídly a ve vzduchu se objeví podobizna plakátu s polonahou ženou) přímá souvislost mezi tímto obrázkem a hříšnou myšlenkou?“

Ctihodný doktor Sigmund Freud:

            „Ano, ovšemže. Celé lidské podvědomí a následné procesy chování jedince jsou podřízeny pudové motivaci, přičemž tou základní je samozřejmě sexualita. Jakýkoli vnější podnět, byť jen vzdáleně asociující kopulaci, automaticky vede k hanbatým představám.“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „A funguje úměra - čím hanbatější podnět, tím neodbytnější a nevyhnutelnější představa?“

Ctihodný doktor Sigmund Freud:

            „Zajisté.“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Je tedy pravda, že průměrný člověk není schopen při dostatečně silném podnětu odpudit hříšnou myšlenku? Že nemá možnost se svobodně rozhodnout?“

Ctihodný doktor Sigmund Freud:

            „Ano, tak jest.“

Advokát Archanděl Gabriel (vítězoslavně):

            „To byl soudní znalec, ctihodný doktor Sigmund Freud! Nemám dalších otázek. Svědek je obhajoby.“

Advokát Belzebub:

            „Pane Freude, mám pro vás několik jednoduchých otázek. Rád bych se nejdříve zeptal na své boty.“

Ctihodný doktor Sigmund Freud:

            „Ale prosím, ptejte se.“

Advokát Belzebub:

            „Je podle vás možné, že jsem si jejich barvu vybral na základě své sexuality?“

Ctihodný doktor Sigmund Freud:

            „To není jen možné, ale dokonce jisté!“

Několik zadních řad návštěvníků soudu se zasměje.

Advokát Belzebub:

            „A co můj účes? Řekl by jste, že momentálně nosím patku kvůli tomu, v jaké fázi svého pudového vývoje se momentálně nacházím?“

Ctihodný doktor Sigmund Freud:

            „Samozřejmě, o tom není pochyb!“

Nyní se směje již půlka sálu.

Advokát Belzebub:

            „A ještě na vás mám poslední, historickou otázku. Který slavný a uznávaný psycholog prosazoval teorii, že ženy se cítí méněcenné, protože se narodily se zakrnělým penisem?“

Ctihodný doktor Sigmund Freud (vyhrkne téměř potěšeně):

            „To jsem byl přece já!“

V sále propukne posměšný smích.

Advokát Belzebub:

            „To byl soudní znalec, ctihodný doktor Sigmund Freud! Nemám dalších otázek. Děkuji.“

Soudce Nicollo Machiavelli (snaží se přehlušit smích):

            „Ticho v soudní síni! Svědek může odejít. Má obžaloba další návrhy?“

Advokát Archanděl Gabriel:

            „Navrhuji patnáctiminutovou občerstvovací přestávku.“

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Přijímá obhajoba návrh? (Belzebub kývne). Soud návrh taktéž akceptuje. Je vyhlášena patnáctiminutová přestávka.

Advokát Belzebub (šeptem Luciferovi):

            „Mám dojem, že už nemají další svědky. Freud byl jejich eso. Myslím, že Nebe se pokusí jít na dohodu.“

Lucifer, pán temnot:

            „Dohodu nikdy! Jsme na tom lépe. Svědka jsi zpochybnil a Freuda znemožnil. Zvítězíme! A to máme v rukávu ještě triumf. A navíc - jsme Peklo. Můžeme si pomoci i jinými prostředky. Pojď, Belzebube, jdeme za Machiavellim.“

Lucifer, pán temnot a advokát Pekla Belzebub vejdou do vznešeně upravené místnosti s těžkým mahagonovým stolem, za nímž sedí Machiavelli.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Jdete navrhnout dohodu? Čekal jsem tu spíš Nebe.“

Lucifer, pán temnot:

            „Ano i ne, Machiavelli. Nechceme se dohodnout s Nebem, ale s tebou. Ve sporu zatím vítězíme a podle všeho došly Nebi důkazy i argumenty. Je jasné, že vyhrajeme, ale přesto bychom si úspěch rádi pojistili. Machiavelli, vyhrajeme tak jako tak, ale když budeš pro jistotu stát s námi, můžeš dostat, čeho se ti zamane.“

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Skutečně čehokoli?“

Lucifer, pán temnot:

            „Co bys řekl záruce, že pokud se někdy dostaneš do Pekla, bude pro tebe Rájem a to i se všemi pekelnými neřestmi? Budeš mít do konce věčnosti zajištěn ráj v Ráji i ráj v Pekle. Tak co, Machiavelli, co říkáš nabídce věčné blaženosti?“

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Inu, toto nepřijmout, byl bych blázen. Koneckonců odmíntutím bych se i historicky znemožnil, jednal bych proti svému vlastnímu heslu.

Lucifer, pán temnot (znalecky):

            „Prostředky světí účel, že?“

Soudce Nicollo Machiavelli (s úsměvem na rtech):

            „Přesně tak.“

Machiavelli si s Luciferem podá ruku. V tom se ozve zaklepání na dveře.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Raději odejděte zadem.“

Lucifer s Belzebubem odejdou a dovnitř přichází Ježíš s Archandělem Gabrielem.

Ježíš, syn tesaře:

            „Zdravím tě, Machiavelli. Chceme s tebou probrat náš návrh na dohodu.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Lituji, Ježíši. Už jsem mluvil s Peklem. Chtějí vás za každou cenu porazit.“

Soudce Machiavelli se spolu se zástupci Nebe i Pekla vrací do soudní místnosti a znovu zahajuje přerušené jednání.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Má některá ze stran ještě další důkazní materiál k předložení?“

Nebe mlčí a s hrůzou pozoruje Belzebuba, který se zdvihá z lavice:

Advokát Belzebub:

            „Předvolávám Alberta Einsteina, fyzika a filozofa považovaného za nejbrilantnější mozek lidské historie.“

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Nechť svědek předstoupí.“

Albert Einstein vejde dveřmi do sálu a pomalým krokem vystoupá na lavici svědků.

Advokát Belzebub:

            „Pane Einsteine, patříte mezi největší myslitele všech dob, mezi výkvět lidstva, který dokázal dohlédnout pravdu?“

Albert Einstein, génius:

            „Jak se to vezme, pane advokáte.“

Belzebub se šťastně uculí a významně pohlédne na Lucifera. Ten se chechtá pod vousy.

Advokát Belzebub:

            „Pane Einsteine, je jednoznačné, že reklamní billboardy podpořené erotickými motivy způsobují úpadek morálky a nárůst hříchu?“

Albert Einstein, génius:

            „Jednoznačné to není.“

Advokát Belzebub:

            „A jaké to tedy je?“

Albert Einstein, génius:

            „Relativní.“

Lucifer vyprskne smíchy. Machiavelli šlehne zlobným pohledem po Luciferovi a kladívkem do stolu.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Ticho!“

Advokát Belzebub:

            „Takže záleží na úhlu pohledu?“

Albert Einstein, génius:

            „Ano, záleží na celku, ke kterému situaci vztahujeme.“

Advokát Belzebub:

            „Je tedy docela dobře možné, že plakáty s nahými ženami škodlivé nejsou?“

Albert Einstein, génius:

            „Ano, to je možné.“

Lucifer se znovu neudrží a udělá hlasité Hahahah. Machiavelli zlobně praští kladívkem o stůl.

Soudce Nicollo Machiavelli (zlostně jako malé rozmazlené dítě):

            „Povídám ticho v soudní síni! Již popáté napomínám klid. Z moci mi Všemohoucím svěřené, přísahám, ještě jednou budu nucen použít své kladívko a první výrok, který opustí má ústa, stane se závazným rozsudkem bez ohledu na všechny okolnosti, argumenty i svědky! Prosím, pokračujte!“

Advokát Belzebub:

            „Pane Einsteine, z jisté perspektivy se tedy ukazuje, že lechtivé fotografie mohou být v reklamě dokonce obecně prospěšné?

Albert Einstein, génius:

            „Z jisté perspektivy jistě.“

Advokát Belzebub:

„Mohl by jste nám popsat z jaké?“

Albert Einstein, génius:

            „Kupříkladu z horizontu darwinovského vidění, kdy je svět pouze jakýmsi cvičištěm pro neustále se vyvíjející a zdokonalující druhy, slouží jako katalyzátor lidského vývoje motivace. Sexuální pud, jak správně poznamenal ctihodný doktor Freud, je základním hybným motorem lidstva. Čím silnější motivace, tím rychlejší vývoj. Ergo reklamní billboardy v této relativitě způsobují akceleraci lidské evoluce. Jsou tedy i prospěšné.“

Advokát Belzebub:

            „Dámy a pánové, to jsou slova Alberta Einsteina, symbolu geniality!“

Lucifer se neudrží a začne se sebejistě řehtat na celé kolo. Belzebub se tváří sebevědomě, zástupci Nebe zděšeně. Dav rozrušeně cvrliká a Machiavellimu ujedou nervy.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Tak a dost! Lucifere, ticho! Ať se propadnu, jestli je tohle důstojně vedený soud!“

Machiavelli v rozčílení vší silou máchne kladívkem a trefí jím do stolu, až špulka kladívka odletí. Machiavelli se propadne. V soudní síni je ticho. Nikdo ani nedutá. Pomalu ubíhají desítky vteřin, Belzebub nenápadně hledí na hodinky. Dveře sálu se konečně rozevřou.

Soudce Nicollo Machiavelli:

            „Omlouvám se, dnes to bylo až do přízemí. Cestou nahoru jsem alespoň vychladl a rozmyslel si rozsudek. Slyšte tedy. (usadí se na svoji soudcovskou židli) Peklo se nejen z důvodu porušení rovnováhy, ale zároveň kvůli okatému pohrdání důstojnosti úřednické osoby soudní, odsuzuje ke dvěma letům zákazu činnosti v oblasti reklamy, jakož i k tisíci hodinám veřejně prospěšných prací!“

Lucifer, pán temnot:

            „Běda ti, Machiavelli, ty proradná kryso! Střez se jen přiblížit spárům pekla!“

Advokát Belzebub:

            „Veřejně prospěšné práce, taková potupa! Ďas to sper!“

Lucifer, pán temnot:

            „A taky že ano!“

zaduní místností jeho hlas a pak Lucifer celý sál spere.

---