Leden v Praze

píšu většinou jen když mám vysokou horečku. neberte to na vědomí, jen to připomínám (například jsem za boha nedokázala najednou mačkat klávesu pro písmeno a shift)

co znamená všechno tohle denní snění? o lásce, slávě, srozumnění?
asi nic moc, snad jen tohle. proč bych si už nemohla vybalit vánoční dárky, když vánoce už dávno skončili? co čekám, že uzrají? pitomost. tohle moje odkládní je pěkná pitomost.
když jsem přijela domů z krakowa, první co jsem doma uviděla, byly otisky bosých nohou ve sněhu na balkóně, já se tak bála. kdo by si tipnul, že celý týden nesněžilo? jen blázen by se bál po dvou probdělých nocích a s angínou v těle? pak jsem na sebe hrdá, i jako na blázna.
po třech dnech, strávených o samotě mě napadá spoustu věcí. že ho třeba hrozně chci, ale zároveň ho chci i odmítat. že mě nakonec odkopne stejně on, jako je to pokaždý.
viděla jsem obchod na korze a tu noc potom měla hroznou noční můru, jak nás naše profesorka biologie udává, že jsme bílí židé. pěkná pitomost na to teď myslet, když mě chce dát neklásko. pěkná pitomost myslet na tohle kdykoli.
prej že nebudu nikdy kouřit, říká někdo za mě. věřím mu, doufám, že nelhal. taky ten člověk chtěl dělat, co bude chtít.
už nikdy mě prosím nenechejte tak dlouho samotnou. a naučte mě fotit. a chovat se společensky, když se za mě tak stydíte.
no nic, půjdu si dát mandarinku, prý to pomáhá. tak snad.

---