mravenec

„Stále tě to zajímá?“

„No…“

„Ano, nebo ne?“

,,Ano…“

„Opravdu chceš vědět, jak vím, že neexistuje bůh?“

„Dalo by se to tak říct… učitelko Tykadlová.“

„Výborně, vidím, že dnes chceš být  znovu o hladu?!“

„Tak co dneska ve škole?“

Otci se před očima třese umolousaný list.

„Zase si mám jít popovídat s paní učitelkou Tykadlovou?“

A teď ukápla slza.

„Tak na co ses zase ptal?“

„Jak ví, že neexistuje Bůh…“

„Dvojka z chování?“

„Ano!“

„Ale proč?“ přešlapu je otec z noh na nohy.

„Je nepozorný, ptá se na nesmysly.“

„Ano, tak to je jasné...“

„Tak co ve škole?“

„Trojka.“

„Jakto, vždyť si to uměl?!“

„Paní učitelka tvrdí, že jsem opisoval.“

„Mami, existuje Bůh?“

„Myslím, že ano.“

„Paní učitelka tykadlová tvrdí, že ne.“

„Nevěř jí.“

„Táta řek‘, že mám dělat, jako by neexistoval.“

„Ano, to samozřejmě!“

„Ale proč? Vždyť existuje!“

„Učitelé to nemají rádi, buď rád, že tě vzali aspoň na tuhle školu.“

„Ale proč to nemají rádi?“

„Máme myslet na tunel, co nás spojí z vedlejším mraveništěm a na mraveniště jako celek, ne na Boha a smysl života!“

„Já myslím, že tak knížka není špatná.“

„Ale zbytek třídy ne, nevyrušuj.“

„Je to jen můj názor.“

„Pro mraveniště to není dobré!“

„Ale proč?“

„Je to hrozný individualista, takoví nejsou potřeba!“

„A může si tu dodělat, alespoň základní vzdělání?“

„Ještě půl roku a ty tři roky bude mít za sebou. Tak krátká doba, a kolik hloupých a bezvýznamných otázek!“