Scénář

Je to jako

být vedlejší postavou

které si všimnete

až když se policista zeptá:

To je ona?

A všichni zavrtí hlavou

a světlovlasá policistka se na ni lítostivě usměje.

A dívka v květované sukni

si požádá o cigaretu

kouří nervózními prsty

a vy ji litujete.

Když řekne, že se jde projít

zapomenete

že před chvílí seděla na studeném schodě

a klepala popel do květináče.

Už ho odvážejí.

A když do příběhu vstoupí znovu navečer

je už pozdě na to objímat hlavní hrdiny

a tak sedí.

A mlčí.

(A v noci spí s rozsvíceným světlem

víc nespí než spí.

Ale to se ve scénáři nepraví.)

Když se rozední

překotně sbalí

a hlavní hrdinové se ptají

Vrátí se?

A ona kývá.

A to je konec.

A koho by to zajímalo.