Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední pohled na hvězdy
29. 12. 2009
2
9
559
Autor
Katk@
Jednou v noci, když jsem ležela v posteli, mě napadlo, že už jsem dlouho nenapsala žádnou jednorázovku, že píšu jen samé povídky na pokračování. Pozorovala jsem střešním oknem hvězdy a napadlo mě tohle... Pak jsem dlouho nemohla usnout. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu...
Je noc a já jako vždy stojím na balkóně a pozoruji hvězdy. Miluji hvězdy. Jsou jako naděje… Všude kolem tma a nade mnou světlé body… Ve vzduchu je cítit déšť a zábradlí je mokré. Opřu se o něj a pozoruji srpek měsíce, ale za chvíli jako vždy neodolám a vyšvihnu se nahoru. Snad si ani neuvědomuji to riziko, že jsem v nejvyšším patře. Na zábradlí si sedám každý večer a ještě nikdy jsem nespadla. Zakloním hlavu, dýchám čerstvý vzduch a dívám se…
Náhle vidím padající hvězdu, míří ke mně. Kochám se tím podhledem, ještě nikdy jsem padající hvězdu neviděla. Jsem jako zhypnotizovaná. Když hvězda začíná mizet za okrajem paneláku, předkláním se, abych si ji udržela na o čích… Najednou visím jen na jedné ruce… na třech prstech… na dvou… letím… Bylo to tak náhlé, že ani nevím, jak se to stalo. Vzduch mi hučí v uších… Kouknu nahoru. Všechno kolem mne se hýbe, jen hvězdy se nevzdalují. Stojí pevně na svém místě. Jsou teď jediná jistota, kterou mám. Cítím tíhu a tlak… Znovu se podívám na hvězdy. Najednou se mi zdá, že se mi vysmívají… Já jsem jen jedna malinkatá hloupá holka, na kterou shlíží tisíce obrovských hvězd, které by se nikdy nezachovaly takhle pošetile. Kouknu pod sebe a zatočí se mi hlava. To ony za to můžou! Kdybych si tak nezamilovala hvězdy, nikdy bych na to zábradlí nelezla! Zahledím se na ně znovu a už se na ně nemůžu dál zlobit. Jsou tak nádherné!
Do ruky mě švihne větvička a já se naposledy podívám na hvězdy... Málokdo má takové štěstí, aby umřel při tom, co má nejraději…
9 názorů
Smrt je nejjednodušší způsob, jak nějakou povídku ukončit. :D Dobře, příště vymyslím něco lepšího.
Mně se to nelíbí právě proto, že je o smrti. Laciné, opotřebované téma. Stejně jako hvězdy - už tam chybí jen stříbrná luna.
Když jsem byl malej, chtěl jsem sestřelit měsíc. Nějak mi na tý vobloze prostě vadil. Pozdějc jsem se z odbornýho časopisu dozvěděl, že diabolka nebo brok může vážně poškodit voko a to bez ohledu na náměr hlavně vzduchovky. Takže i při výstřelu kolmo nahoru. Asi taky něco napíšu...
VT Marvin má pravdu, tohle asi vážně není povídka. Sice je to o smrti,ale mě osobně se to líbí. Dávám tip...