Neexistující postava hromadného myšlení

Mám pocit.

Mám úzkost,

mám zdání,

mou bytost.

Mám lásku,

mám strach,

kus na vlásku.

Mám vědomí?

Mám svědomí.

Mám prach

na mých rukách.

Mám smysly,

možná falešné.

Mám city,

ztěžka prospěšné.

Mám bytí,

mám tělo.

Mám strach,

mám radost.

Mám smutek,

mám starost.

Mám verše,

mám rýmy,

mám zpěvy, 

možná kousek víry.

Mám lidskost,

cítím utrpení.

Mám slzy které nepromění

zpět ztracené i zatracené.

Co nemám?

Samu sebe...