My, děti z lomu III.

„Nemyslím si, že děláme zrovna správnou věc,“zašeptala jsem Jessovi za krkem a sehnula se, aby mi mohla Katie podat dlouhou tyč, s kterou jsem měla z domu paní Mansonové sundat Mikeiův a Charlieův létací talíř.

„Jen se to pokus nějak dostat dolů, jestli to tam totiž stará Mansonová najde, tak ten talíř sní s přílohou.“

Jeho držel za nohy Richard, protože Jess stál na hromadě dřevěných krabic, které se velice nebezpečně vrtkaly, já vylezla Jessovi kolem krku a od Katie jsem si vzala dlouhou tyč, abych talíř dostala dolů. Kolem zahrady paní Mansonové se totiž všechny létací talíře ztráceli.

Zavrávorala jsem a strachy sem se rozklepala.

„Klid, držím tě,“Jo, držel mě. To jsem věděla, ale co když spadne on?

„Dobře, už jen kousek..,“mumlala jsem si pod vousem a jazykem si soustředěně přejížděla po horním rtu. To byl jeden z mých zlozvyků, když jsem se na něco řádně soustředila, přejížděla jsem si jazykem po rtech.

„Mám to!“vyšvihla jsem se prudce a radostně, když talíř odlétl na Katiininu zahradu. Bohužel pro mě, to bylo příliš prudké.

„Elizabeth!“zařval zděšeně Jessie, když jsem mu vyklouzla nohama a zachytila se rukama o starý parapet. Prsty se mi klouzaly, jak se mi na nich strachem objevil studený pot, a já pomalu klouzala dolů.

„Žebřík, přineste někdo žebřík!“volal Jessie, s rukama připravenýma pod mnou, aby mě mohl kdykoliv zachytit.

„Pane jo, vidím jí do okna!“sykla jsem dolů v úžasu a nohama se zatím snažila něčeho zachytit. Podrážky mi klouzaly po její omítce a já se jen taktak držela.

„Hlavně se drž, Elizo! Za chvíli přinesou žebřík, jo? Drž se!“

„To nespěchá..,“držela jsem smích, abych se udržela nahoře a sledovala interiér její ložnice. Všechno bylo růžové, samé kraječky, dečky, ubrousky, kapesníčky, polštářky, staré fotky, knihy. Všechno bylo tak sladké, až mě rozbolely zuby.

„Už jdu pro tebe, vydrž,“slyšela jsem pod sebou. Někdo mi dal pod nohy žebřík a Jess mi pomohl slézt dolů.

„Mansonová!“vyjekla Alice. „Honem!“sykla a všichni jsme postupně přelezli upravený bílý plot, na vedlejší zahradu ke Katie.

Rychle jsme se zkoordinovali tak, že když paní Mansonová vyšla ze dveří, nemohla vůbec poznat že ten ruch, který zřejmě slyšela na zahradě, jsme byli my Stáli jsme v kroužku a házeli si talířem.

„Neťukal u mě někdo, děti?“optala se nás sladkým hláskem.

„Ne, paní Mansonová, nikdo,“řekli jsme skoro jedním hlasem a James se musel odvrátit, aby neviděla, jak se směje.

„Teda, to bylo o fous. Kdyby nás tam nachytala, byla by schopná dotáhnout nás za uši k rodičům.“smála se Katie, zatímco nám donášela skleničky s limonádou.

 „Alespoň si budete pamatovat, že u domu paní Mansonové, se s talířem zásadně nehází!“Mike s Charliem kývali, zatímco pili svou limonádu a každý jednou rukou svíral talíř.