nevědomost živých

Nevědomost živých

Zde ležím,
kde chtěl jsem žít.
A ležím zde rád,
v matičce zemi,
za níž poslali mě bojovat.
Nevěděl jsem proč,
proč jít do pole cedit krev,
šel jsem, se smutnou písní na svých rtech,
šel jsem, obracejíc se zpět,
tam, kde chtěl jsem života píseň pět.


Viděl jsem utrpení, bolest a smrt,
zůstal jsem sám, už nebyl jiný,
nebylo s kým, a o co bojovat.
my přírodě válku vyhlásili,
naše zbraně zem krví potřísnili.
jen domů, domů chtěl jsem jít
ze svých skutků pokusit se vykoupit.
Naučit lidi, že v míru se dá žít
že ten, kdo zemi svou má rád,
nemusí daleko od ní bolestně umírat.


Bylo však jinak psáno.
Od tajemných sil,
nebylo mi dáno,
abych déle žil.
někdo rozhodl se odejmout mi život,
soudil mě, a odsoudil.
život můj vyrval a zahodil.
Možná, že nevěděl co chci říci světu,
že vykřičet chtěl jsem jen jedinou větu:
Zde žil jsem a vracím se znovu žít,
v ničení vám chci zabránit.

Zde ležím,
kde chtěl jsem žít,
neschopen je zastavit.
Slyším je nad sebou,
jak jdou, znovu jdou,
se smutnou písní na smutných rtech,
budou zase a znovu cedit krev.
A vím, že dlouho tu nebudu sám.
Brzy tu budeme ležet dva.
Už skoro cítím jeho dech,
už skoro vidím jeho známku
zaraženou v čelistech.


Pochopil jsem,
že to tak musí být,
že musí v nevědomí žít,
nikdy nesmí pochopit.
To, co sdělit jsem chtěl,
že ne za matičku zemi,
za ní, že nechtěli jsme bojovat
ale za ně, že šli jsme umírat.
To, že jejich duše,
šli jsme vykoupit.
že jejich život za náš,
chtěli jsme vyměnit.