Báseň jako květina

Vílo
víš , že …
když tápu v očích bezedných ,
pak nedoufám, že se zachráním
Na několik snů od tvých dveří vzdálený
stojím … a … nedýchám,
……. přecházím, …
mlčím, ……..
……
sním,
..
nevcházím.
.
Jen
projít
se
tichem
lesů
a
proplout
mírností
trav.
                                            Pochopit    vílích   pohledů.
                                               Zjistit kde odvahu zbabělec
                                                                   má brát.
Na
sklonku
všedních
dnů,
malých smutků                                                                
a falešných hrdinů                                                 
.
Kdy
pocestných
jež nenachází
c
e
s
t
u
p ř i b ý v á
a láská k tobě je sladkohořká.
Zdalipak to všechno vílo víš, aniž bys poznala
v duši mé rozvalin…
aniž bys pochopila lásku, která vůni má podobnou té, jež nacházíme u neznámých bylin