Jarní vykukování I.

Nebe se zvedlo

a odlétlo do království

jiných mraků...

       -------

Už se neohlížej,

 dům je pevně zamčený

a probuzenou  zahradou

hlídají tví psi

Už se neohlížej  -

máš v zádech západ

a slunce vychází

ti

naproti.

Neohlížej se.

Víš,

jako v té pohádce,

kdy princ Velen

vysvobodil

 Večernici

A nebo Orfeus,

když vstoupil do podsvětí

vyrvat Hádovi

svou Eurydiku...

..ale ten zklamal...

..tak .to je špatný příklad...

Zkrátka se neohlížej.

ne

o

hlí

žej

!

             ------

...budu Ti žehlit sny

a foukat párou do tmy

a ředit ji...

a kropit límečky studenou polívkou...

...a když se dvě stejné ponožky

na šňůře potkají,

všechna má srdce budou plesat

a plesají...

A už to jede,

už se to valí,

kéž bychom znovu byli malí,

kolikrát se ještě musíme zopakovat ?

Ale já malá jsem,

ale mám příliš divoké srdce,

vykukuje mi z těla -

nevejde se tam -

Enyky, benyky,

komu já ho kousek

     dám                  ?

      ----------

Hladina křivdy se uzavřela.

Minulost utopena.

Už nedýchá.

Hlubinná témata,

tematické hlubiny -

povězte, povězte,

kdopak je bez viny ?

At´hodí láskou,

LÁSKOU,

ne kamenem,

láskou ať

ve suitě D dur

je zmámenen

životem...

 Živote,

proč tak divně tečeš   ?

a takovým divným potokem...  ?

Kolíčky na šňůře,

upírající své zraky

k nebesům                                                  ?

Nebe není,

nebe není.

Nebe v nebi

prostě není.