Proč se knihy píšou místo žijou

představ si úzkou železnou jehlici
kterak ti projíždí pod klíční kostí
ne není to nepříjemné
necítíš to nevnímáš nehodnotíš
ocel splývá se sladkým nic ve tvém těle
skutečný mír není mezidobí mezi válkami
ale lhostejnost přírodního koloběhu
když tohle pochopíš
už nikdy nezakopneš o starou lásku
smíříš se povzneseš
budeš považován za osvíceného
sám se sebou vyrovnaný
ano k dosažení všeobecné úcty
stačí nechat se vykastrovat
jsi na parketu reflektory ti pálí
do obličeje zahozené květiny
šlehají o tvář
ano zdá se
všechno je jak má být jen
nahoře nad sálem
tam mezi těžkými rudými závěsy
v čestné lóži
na okamžik zahlédneš
zeje neobsazené místo