O Normanovi

Už je to odvěký příběh. Kdysi dávno, ještě před věky odvážných provazochodců žil Norman. Norman byl nenápadný chlapík, vlastně žil jako každý  jiný, ráno nerad vstával a večer si rád zašel na pivo (zn. Plzeň). Bates, pojmenován svou lehce sedativy přiotrávenou rodící matkou Norman, pracoval v továrně na piškoty, vlastně to byl jeho dětský sen, často se stávalo, že jako malý byl kvůli tomu a svému jménu obětí posměchu a urážek, ovšem osudný týden a i troufám si říci pár let před ním působil zdánlivě sebejistě až vyrovnaně, ačkoli terapeuti, psychiatři, psychologové, vědci fyzici i biologové se shodují na duševní poruše, která zajisté měla ovládnout a také Batese podle nejnovějších výzkumu Atlantického ústavu pro rozvoj vědy ovládla. Ani nejlepší odborníci, mistři svého oboru nejvyššího vzdělaní nemají ponětí, zda byla zrádná duševní choroba dědičná, vyvolaná posttraumatickým šokem či jinými faktory a činiteli, navzdory tomu mohou se stoprocentní jistotou prohlásit, že zkoumanému subjektu napomohla, proměnit se v bonbon.

 Normy, jak byl tento z vašeho úhlu pohledu možná do této chvíle chudák, nebo naopak později dítě štěstěny nejčastěji volán, miloval bonbony, byl na ně až nezdravě zatížený, každý rok dostával k narozeninám balíček plný bonbónů a jak jest už výše zmíněno, děti ve škole se mu smáli a právě to přispělo k tomu, že se Norman na své čtrnácté narozeniny rozhodl  balíček neotvírat, Norman Bates byl z toho tehdy dost nešťastný, ještě navíc… bez svých bonbónu.

 Vraťme se zpátky do současnosti, bylo zrovna úterý, pršelo. Norman měl pastelově růžový deštník, ne, nebyl to homosexuál, přece jen jsem se zmínila, že to byl nenápadný muž; jde o to, že deštník nebyl jeho, tak trochu neměl na výběr,  hrdina našeho příběhu měl na dnešní odpoledne naplánovanou konferenci, mohli ho povýšit, ovšem představte si tu paseku, kdyby Norman přišel ve drahém obleku promočený až na kost, je jisté, že i jeho životně důležitá lejstra by dopadla dosti podobně. Norman Bates stále miloval své bonbony a v cukrárně černé deštníky nevedou.

Ale tentokrát byla středa, venku byl vichr jak v Kalifornii, Norman popíjel ranní kávu a četl si noviny (ekonomiku) ve svém oblíbeném křesle. Vlastně další běžný stereotypní den.

  Čtvrtek: Norman Bates se cítí jako blázen, duševně narušený člověk, nanejvýš zralý do blázince… Den začal doslova a do písmene sladce, Normanův dosavadní život se proměnil. Já bonbony nesnáším, ale Bůh ví, jak se cítil náš Norman, když se jako bonbónový labužník ráno probudil ve svém nerozbaleném balíčku ze smutných čtrnáctých narozenin. Já bych začala panikařit, Norman ne, on samozřejmě musel sníst své spolubydlící, jahodové a citronové bonbony. S jeho velikostí mu bylo po těch dvou bonbonech špatně a stejně tak  jako já bych začala panikařit, začal také on. Balíček stále nikdo nerozbalil a Norman měl po sladkém žízeň, krom toho pocit, že si musí nutně zajít k zubaři, mu taky zrovna na náladě nepřidal, a to že tam pěknou řádku let nebyl, jen přililo olej do ohně, z bonbonů se kazy jen sypaly. Od toho dne se celičký Norman změnil od hlavy až k patě, třeba, že se z něj stal vyznavač podivného hnutí složitého názvu, víte, kdyby jste se ocitli v jeho situaci, taky byste byli proti pokrokům, on se totiž plastikový obal na bonbony otvírá o mnoho hůře jako takový obyčejný papír. Konec