Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSluncem zastřená
09. 03. 2010
6
10
878
Autor
Nikuška
Sluncem zastřená
Nevím, jak tikají přesýpací hodiny,
kdyby vůbec, chtěla bych je mít.
Neslyšela bych ubíhat vteřiny,
spěch přestal by význam pro mě mít.
Co když mi ale ticho dovolí slyšet,
jak zrnko po zrnku na sebe dopadá?
Hodiny roztříštím na kousky a budu křičet,
proč jsem tak marnivá.
Pak optám se hodinářek jak nevnímat čas
a ony se usmějí ledovým úšklebkem,
seschlé a vrásčité s kalným pohledem.
Slunce tě zastře milá a smrt vždy chodí včas.
10 názorů
Stařec_007
16. 03. 2011
Děkuju já, že se to líbí, dlouho jsem nepsala, ale myslím, že něco přibude :)
NightStalker
17. 02. 2011
Podívejme, tolik krásných momentů v poslední sloce, to jsem opravdu nečekal. Hodinářky... nikdy jsem snad to slovo ani neslyšel, ani nečetl, přitom proč by nebyly? A smrt vždy chodí včas.
*
Podívejme, tolik krásných momentů v poslední sloce, to jsem opravdu nečekal. Hodinářky... nikdy jsem snad to slovo ani neslyšel, ani nečetl, přitom proč by nebyly? A smrt vždy chodí včas.
*