Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmutek/Radost
11. 03. 2010
5
12
471
Autor
Matlal_Patlal
Je to zláštní a depresivní. Ale konec dobrý všechno dobré no ne? :)
Už zase! Hlavu měl plnou temných myšlenek. Celé tělo zachvacovaly poryvy třesu. Pot pomalu
kapal na dlaždice. Chlapec seděl skrčený v koutě. Oči měl plné slz. Už zase!
Kolik dní? Kolik týdnů? Kolik měsíců?...jak dlouho bude trvat než ukončí co ani nezačalo. Než
vezme si život, který ztratil smysl?
Podceňoval se, ponižoval a nevěřil si. Vadilo mu jak vypadá. Jeho smích ho dráždil. Vždyť každý
jiný dělal všechno lépe. Mezi lidmi rudl hanbou. Styděl se za sebe. Nemohl spát. Sebelítost mu to
nedovolila. Jeho milenkou se stala deprese. Byla pořád s ním. Byla to jeho láska. Zamiloval se do
ní. Liboval si. Užíval si její přítomnost. Přinašela mu radost. Ale ne takovou jako jeho nůž. Stačilo
přejet čepelí po kůži a na krátký okamžik se zbavil starostí. Pocítil orgasmus z bolesti. Z bolesti,
která ovládla jeho tělo. To byl život, který žil a není na něj pyšný. Kapitola, na kterou by nejraději
zapomněl.
Poprvé! Hlava plná radostných myšlenek. Celé tělo zahříva pocit štestí. V rukou třímá fotku. Oči má
plné lásky. Poprvé!
Každý den je požehnáním. Každá hodina, minuta, vteřina strávená s ní. Láska. Milovat. Zbožňovat.
Šlechta mezi pocity. Zamilovat se je něco jako dar. On ho získal a těší se z něj. Své srdce otevřel
dokořán. Jak ji potěšit? To jediné ho zajímá. Život. Konečně poznal jeho kouzlo. Raduje se z vánku,
který ho chladí ve tváři. Z vody, která mu protéká mezi prsty. Z listí, které ho hladí po rukou. Prostě
šťastný. Navždy. Snad.