Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmíšené pocity
Autor
Faennes
Pokoušela jsem se tam dostat ty pocity. Šedivé vlasy, které řídnou stále víc, švestkový koláč, který chladne na kuchyňské lince, i když ho nikdo nebude jíst (nevím, proč jsem ho tenkrát upekla, možná jen tak, z trucu), horečnaté pero čmárající nesmyslná slova na novinový papír, prsty projíždějící rozevláté vlasy v tak zoufale známém gestu, podzimní vánek, který rozechvívá staré mušle, visící ze stropu, a hraje na ně melodii mého života, kalendář na stěně, který se zastavil v listopadu 94 (umřel jsi totiž dvacátého čtvrtého), barevné listí, které poletuje kolem a vzpomínky, které se časem staly méně bolestivými, pak jen hořkosladkými a nyní už jsou pouze úsměvné. Nevím, jestli se to nakonec povedlo, ale doufám v to.
Pamatuju si ten den, jako by se to stalo včera. Prodírala jsem se davem lidí, nohy mi klouzaly po rozpálených dlažebních kostkách, v každé ruce jsem křečovitě svírala jedno dítě a hlavu jsem měla plnou starostí. A v tom jsem tě uviděla. Zastavila jsem se, ale dav mne unášel stále dál a já už nedostala šanci se ohlédnout. A když jsem tě potom hledala pohledem, už jsi tam nebyl.
Možná jsi to byl ty, možná ne. Nevím.
Teď už jsou moje děti dospělé a rozutekly se do všech světových stran.
(I když světové strany jsou čtyři – možná osm – a já mám děti jen dvě)
A já už jsem příliš stará na to, aby mě někdo mohl brát vážně. Ale pořád tě tam vidím stát. Díváš se na mě, koutky úst zvednuté v lehce pobaveném úsměvu. Taky si to musíš pamatovat, ne? Vždyť jsi tam byl. Musel jsi mě tam vidět.
Už jsem tě nikdy potom neviděla, a to je možná dobře. Ale tehdy jsi tam byl. Vím to jistě. I když občas pochybuju, jestli jsi vůbec někdy existoval.
Ale já tě tam viděla. A to stačí.