blecha

Blecha

Zakopla o bradu a spadla dozadu

a tak tam ležela a před ní běžela

hned brzo z rána - šedivá vrána .

Zakryla mraky no a jí taky.

Krákala o štěstí, když trochu neřesti

hodíte do koše - do koše rozkoše.

A boty klapaly a kolem hlavy,

jen přijít na toho, kdo je ten pravý.

Letěli holubi - nad její střechou,

 tak hlavu zvedla a stala se blechou.

Nožky přichystala -k velkýmu skoku,

celá se roztřásla - bolí to trochu.

Kdoví co blecha - při skoku cítí.

Snad myslí na to - jestli se pak chytí.

Možná že neví,kam vlastně skáče.

A možná že strachem a hrůzou pláče.

Možná se těší -na nové bydlo

a možná vidí - jenom to jídlo.

Ať je to tak či tak - stejně pak skočí

a z tý dálky - se hlava točí.

Snad kdyby věděla,kam vlastně skáče

tak jenom sedí -a pořád pláče.

A tak je lepší - že jí to nepálí,

stále si skáče - a stále do dáli.

- !! - - !! - - !! - - !! –

…. do vytracena .....