Svítání

Ospalým tělem otřásá chlad,

však něco našeptává zůstat,

nejít spát a čekat

snad na zázrak.

Pomalu uvadá na obloze kvítí,

pohasíná jeho jas,

až zmizí docela,

nebe odkládá smuteční šat

a zdobí se šperky nesmělých paprsků.

Chrámové ticho noci

znesvětí ptačí zpěv

- nad obzor vyplouvá z červánků

zlatá loď s poselstvím dne.

Nad vodou větřík si pohrává

s hedvábným závojem mlhy,

rozechvívá struny pavučin

a z jejich zajetí setřásá

stříbrné perly rosy.

Stromy si tiše šeptají,

rozpráví o dávných dnech

i o tom, co zítřek přinese...

Přenese život či smrt?

smrt....

proč by nemohla přijít už zítra?