Agrese ganitovím kamenem

Už zase zamnou jde! Proč se plíží jako škodná za každým mým krokem? 

Jak vždy zrychluji a snažím se jej setřást ale on má svůj cíl chce mne! 

Stále přidávám vcházím mezi stromy každý stí jest promne nepřítel i skrýš. 

Skočím do křoví tak rychle že si nemohl všimnout. Hledím zpět a on nikde. 

po dlouhém čekání musím pokračovat zas cítím jeho přítomnost je mi v zádech! 

Cítím jeho kroky dech ten hnusný smrad co se z něj táhne fuj je i na zvracení ! 

Musím utéct ale kam? 

Hledím do země a snažím se nezakopnout tu vidím před nohou Ganitoví kámen. 

Rychle se jej chopím a pokračuji snad si nevšim! snad si nevšim! 

Rychle se otčím a máchnu rukou s kamenem v pěsti za sebe. Trefil jsem cíl a s dutou ranou padá k zemi. 

Skočím na něj Ty zmrde! Ječím a biji jej do všech částí těla Ganitoví kámen je dokonalá zbraň. Tak pevný a příjemný do ruky. Utoj je básní pro oba. Vzduch je cítit krví a to mne nestačí stáhnu mu kalhoty a narvu mu jej do prdele!

Pasíruji mu tem Ganitoví kámen a z nevědomí jen trochu chrpčí víc než bych čekal. Kámen je trochu ostrý a tak stříká i nějaká ta krev.

Jak bych mu tam narval šišku dalo by se říct to jej odnaučí mne sledovat! 

Zhyň bastarde a kopnu si do něj. Náhle ve mne hrkne to není on!

V tu cítím ránu a bolest v rektu ten zmrd jej měl také.

A tak teď s cizincem na zemi oba Ganitoví kámen v prdeli.