Úvodník od autora aleš-novák

Vždycky jsem chtěl být bohémem. Záviděl jsem Máchovi jeho dvě křestní jména, záviděl jsem Davidu Černému jeho růžový tank. Od mateřské školky jsem se sice choval zdánlivě zcela nebohémsky, ve škole jsem ani jednou nepropadnul. Několik dvojek z chování v průběhu základky a jeden reparát v rámci průmyslovky mohlo něco naznačit, ale rodiče mě nechápali, nikdy jsem nedostal k Vánocům dlouhou šálu.
Teprve studium na vysoké otevřelo stavidla mého bohémství naplno. Mezi kamarády jsem byl oblíben, za pár piv jsem jim sepisoval odpovědi na seznamovací inzeráty. I se svou manželkou jsem se seznámil právě díky inzerátu v Mladém světě.
Manželstvím často bohémské období končí. Rozevlátost se jen těžko snáší s prací od šesti a splácením hypotéky. Mé máchovské já tedy přešlo do ilegality. Ale s příchodem internetu se otevřely nevídané obzory. Dobrouzdal jsem se až k domovu.
Ano, Písmák.cz je mým domovem. Záměrně vynechávám obvyklé spojení „druhým domovem“, protože za sklem monitoru je jen další z místností reálného domova. To sklo, přes které na mě koukáte, má velké výhody. Jste na návštěvě aniž o tom víte. Nijak se neomezujte, vejde se Vás sem spousta. Kávu vám sice nabídnu jen symbolicky, ale na druhou stranu, když si budete cítit otráveni, stačí jedno kliknutí a jsem pryč. A křestních jmen, na rozdíl od Máchy, tu můžu mít tolik, kolik jen budu chtít…