Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrojí život, trojí problém II.
Autor
beruška
Druhý díl...
Probuzení na mé ohromné posteli bylo vskutku sladké. A ještě sladší bylo, když jsem spatřila Dannyho, jak mi nese snídani do postele. Ani nevím, že v noci přišel. Abyste pochopili, Danny je můj přítel. Stejně tak jako Johny. Jenže mám pořád pocit, že Dannyho podvádím s Johnym a Johnnyho s Dannym. Ale doktor říkal, že se to časem poddá.
„ Dobré ráno zlatíčko…“ Danny se ke mně natáhne a políbí mě do vlasů. „ Co máš dneska v plánu?“
„Hm…nic moc. Dopoledne focení pro reklamní účely a odpoledne asi nákupy…“
„ Skvělé. To se mi zrovna hodí. Celý den mám totiž absolutně nabitý prací…“ Danny je miliardář. Moc dobře ví, jak vydělat hodně peněz. Jediný problém je, že často není doma. A tak se vidíme sotva jednou za týden. A za tu dobu jsme se, jak to jen říct…no prostě hodně odcizili. Poslední dobou pořád čekám na vhodnou příležitost, kdy mu budu moci oznámit, že se spolu rozcházíme…
Když Danny odejde, jdu se osprchovat a pak na sebe natáhnu zbrusu nové letní šatičky. Zhruba tak v devět hodin vyjíždím z našeho domu ve svém kabrioletu směrem k jedné malé vesničce. Budu fotit reklamu na úžasné boty. A kdosi si usmyslel, že v těch botách na jehlových podpatcích budu poskakovat po kamenech u řeky a chodit po balících slámy. Fakt kravina…
Proto jsem byla celkem šťastná, když focení skončilo. Vyrazila jsem si na oběd do jedné luxusní restaurace a zbytek dne strávila obcházením obchodů. Chudáček Danny. Ten musí celý den pracovat.
*
Dnes je na programu hledání Luciiny práce. Už mi totiž začínají docházet penízky ze studentské půjčky. Přesně v deset hodin postávám před firmou Dannyho. Rozhodla jsem se, že budu s Dannym co nejvíc. Nevím, co mě to napadlo, ale chci si ho ohlídat, jestli mě náhodou nepodvádí. A když jsem viděla ten inzerát, fakt mě to potěšlo. Jdu se ucházet o fakt speciální místo. Pokud mě vezmou, budu hlídat děti v dětském koutku. Je zřízený pro děti zaneprázdněných zákaznic i personálu, který nesehnal školku.
Dannyho firma je zařízená luxusním nábytkem v moderních barvách. Taky jsem ho vybírala já. Teda, já za Alicii. Najednou se cítím jako Alicia. Automaticky procházím chodbami, jako bych tu byla každý den a na všechny se dívám povýšeně. Teprve když vylovím svazek klíčů a zjistím, že žádný z nich nepasuje do dveří Aliciiny kanceláře, dojde mi, že jsem Lucy. Fakt se mi to plete. Možná by bylo nejlepší, aby každá moje postava žila jinde a nikdy bych se nesetkala s někým, kdo by mi připomínal moje další životy.
Ozve se za mnou zakašlání. Prudce se otočím a uvidím Dannyho.
„ Ahoj Danny! Teda…chci říct, dobrý den.“ Cítím, že jsem rudá jako rajče. Tohle se mi fakt ještě nestalo. Dozvědět se to doktor, přerazí mě vejpůl.
„ Jdete na pohovor?“
„ Jo…“
„ Tak to jste tu fakt špatně. Pojďte se mnou, prosím…“ Přikývnu a jdu za ním. Po chvilce chůze mi pokyne, abych se posadila do jeho kanceláře, zatímco sám ještě vyřídí jeden telefon. Sednu si do měkoučkého křesla a vytáhnu svůj životopis. Jsem zvyklá tady sedět. Jenže když jsem tady za Alicii, danny mě zahrnuje pozorností. Teď jsem pro něj jen bezvýznamná holka…
„ Tak. Jsem tady. Omlouvám se, musel jsem si ještě vyřídit jeden telefonát…“
„ Jistě. Nevadí, to chápu…“ Přitáhne si židli a sedne si vedle mě. Divný. Vždycky sedí za stolem…
„ Takže…vy se ucházíte o práci v dětském koutku. Prosím, dějte mi svůj životopis…“ Přikývnu a podám mu ho. Následuje chvilka ticha a pak krátká debata, ze které se dozvím, že jsem neoficiálně přijata. Jupí! Jen mě trošku děsí ten pohled, kterým se na mě pořád dívá. Když už se zvedám k odchodu, zvedne se také.
„ Jste moc hezká, víte o tom?“ Oh…bože…to je snad zlý sen…
„ Děkuju…“ Zrudnu a sklopím pohled. Ať to neskončí tak, jak si myslím, že to skončí.
„ Nemáte chuť zajít na oběd?“ Ne, ne, ne! Nesmím s ním jít na oběd…
„ Jo. Jo, klidně…“ Lucy se vymyká mé kontrole! Absolutně nechápu, jak jsem to mohla dopustit. A tak skončíme v luxusní restauraci. Hrozně dlouho si povídáme a já mám co dělat, abych nevyprskla smíchy, když mi povídá, jak hrozně rád sportuje. On a sportovec? Posilovně se vyhýbá na míle daleko, a když ho někdy vytáhnu na procházku, hned se ptá, jestli by to nešlo autem. Přesto si s ním ale povídám dál a zjišťuju, že si fakt rozumíme. A tak se oběd protáhne až k večeři a pak, oba posilněni několika drinky, skončíme u mě v garsonce…
*
Neptejte se, jak se to stalo. Sice jsem teď v kůži Renee ale nemůžu přestat myslet na Lucy. A hlavně Dannyho. Věřili byste tomu, že jsem teď podváděná žena? Můj přítel chodí s jinou. A ironií osudu jsem tou jinou zase já. Můj přítel mě podvádí se mnou.
„ Renee! Co děláš, kruci?!“ Ve sluchátkách uslyším hlas svého milého velitele. Rychle vzlétnu zase o trošku výš. Asi jsem se moc zamyslela. Jak jen jsem to mohla dopustit?
„ Renee! Letíš přímo na věž!“ Doprčic. Rychle letadlo otočím a mířím na přistávací plochu. Dneska na létání fakticky nejsem stavěná. Když přistanu na zemi, hned ke mně běží velitel.
„ Mohlo se ti něco stát! Proč lezeš do letadla, když jsi opilá?!“
„ Nejsem opilá!“ Ohradím se rychle a sundám si z hlavy helmu.
„ Fakt, tak proč se moje nejlepší pilotka najednou chová jako sebevrah?!“
„ Asi…jsem se zamyslela…“ Jo. Fakt jsem se zamyslela.
„ Takže ty už to víš?“
„ Co mám vědět?“ Zírám na něj, jako kdyby spadl z višně. Co mám ksakru vědět?!
„ No, takže ty to ještě nevíš. Ale to je jedno, až bude ten správný čas, určitě se to dozvíš…“ Úžasný. Je tu něco, co bych měla vědět, ale nevím to. Můj přítel mě podvádí. A jeho milenkou jsem já sama. Může být můj život ještě lepší?!