Intelektuál

Intelektuál

Tři minuty na východ od poblití. A to den teprve začíná. Časté abstinence, kterým se poslední měsíce z důvodu finanční nouze nedobrovolně podřizuji, způsobují moji psychickou nevyrovnanost a návaly splínu. Taky bych potřeboval vykouřit a na oplátku zase cítit pachuť dámského klínu na svých chuťových pohárcích. Dekadentně nihilistickým postojem ke světu, který se ještě zintenzivnil nepřiměřeně dlouhou zimou, však od sebe vědomě odpuzuji všechny pipiny, jejichž IQ se nepřibližuje sto třiceti. Žádná holka mi ještě neřekla, že vypadám jako James Dean, ale dost z nich: jsi arogantní. Jo, vím to.

Ještě, že včera začalo jaro. Momentální nálada tomu sice nenapovídá, ale jsem opravdu rád. Pití točenýho vína v parku, petangue a hlavně práce. Krumpáče a lopaty, tak si můžeme říkat my, studenti humanitních oborů, na byt, stravu a kořalku vydělávající si v zákopech určených bazénům pro burgeois, v kamenolomech hledající placaté šutry pro „přírodní“ jezírka, u míchačky snažící se trefit poměr vody a vápna pro „sušší“ beton určený na tak zvané dekorativní zídky. Kolik hodin jsme v jámě s přáteli prodebatovali o Foucaultovi, Lawrenci Durrelovi, Marcelu Duchampovi, vídeňském akcionalismu, obranné strategii Sparty (té fotbalové), ale také o kvalitě kriminálů v Německu, či jak se řekne poštěváček slovinsky (ščegetavček). Kolik z nás utápí svůj možný „potenciál“ s lopatou v ruce, nás skutečných milovníků Holana a Březiny, lidí, co dokážeme vyčasovat praslovanské verbum *jebati v duálu imperfekta¹, čtenářů Fromma, Dostojevského, Jorge Borgese, ti, kteří výrazy Katzenjammer a Genosse dokáží vyskloňovat v deseti jazycích (umožňuje-li to gramatika dané řeči), pro něž je strukturalismus již vyčerpaným a překonaným -ismem a pomalu přičichávají k post- odnoži tohoto viru.

Viděls Idioty?, Nepůjdeš na Zuby Nehty?, Aspoň na pivo... – Nepůjdu, kurva! Mám v kapse slabý kilo a tak se nemůžu svézt ani tramvají. Oblomov by v takové situaci pil čaj, Raskolnikov by taky, ale navíc by šel zabít starou šejdířku, Sartrův hrdina by se postavil na balkón a střílel do lidí. To poslední dělám imaginárně já. Proč? Prostě mne ta představa baví. Šedesát roků zpátky bych za to dostal patnáct roků v dolech, dneska bohužel ani papíry na hlavu.