Kdy naposled?

Kdy jsi naposled

otevřel šuplátko

staré kredence

vyndal skořicový klíč

oblékl kabát, sevřel hůl

a vkročil

na kamennou cestu

na tu kamennou cestu

kde pod tvými kroky křupou

lidské zuby

to jediné, co z nich všech zůstalo

ohnivý dech

je chladně políbil

zůstal jen prach

a zuby

na té kamenné cestě

jsou i zuby tvé matky,

tvé sestry,

tvých bratrů,

tvého otce

i Ráchel

počítáš na svých posledních zubech

kolik slunovratů

proběhlo touto krajinou

od Jeho příchodu

přišel nezván, nečekán

smradlavý tulák

se zkaženým dechem

a zlověstným úšklebkem

nečekán přišel

tulák Mor

 

Kdy jsi naposled

kráčel tou cestou

která se svými zuby

zakusuje

do tvého srdce

mučí tě, drásá, spaluje

 

Ach, kdy jsi naposled

kráčel tou cestou

vedoucí

k tesknému háji

kde haluze

zpívají tak smutné písně

oděny v mlžný šat

vzduch

prosicen vůní kadidla

jeho mrtvolný dech

zavírá víčka

 

Ach, kdy naposled

bloumal jsi teskným hájem

a došel ke dveřím

které jsou zakryty

zelenozlatými vlasy vrby

a vtesány v její útroby

 

Ach, kdy jsi naposled

skořicový klíč

zasunul

do zámku zrezlého

do lůna

vrby Šeptalky

a srdce ti svírá

vzrušený, toužebný vzdech

který se vznáší ozvěnou

po celém teskném háji

 

Ach, kdy jsi naposled

otevřel

dvířka vrbová

vkročil v jemný svit

odložil šat

své tělo nastavil

léčebným dotekům

teplých, měkkých dlaní

tvou mysl mámí

sladká, smyslná vůně šeříku

ach, smutek je spálen

a ani

zuby po něm nezbyly

tvé tělo mizí, rozplývá se

tvé tělo mění se

v tmavomodrý, perleťový svit

---