zvracení duše zmateného koně

jdeme ve tvých šlépějích
do tmy
hluku
vody
zametáme tvou lidskou tvář
co nejdál,
v neděli jsme to přežili
vrátili čas
potkali osud

a stěr spadl do studny
beze dna
chce to čas
i když to věděl
šel tam kde ho nemohl nikdo chytit
stěr neměl koule
jen ze zlata
šel do toho po hlavě
na to kuráž měl
když padal tak se ptal
opustit nebo odpustit
pýcha zas prolétla hrdlem
už nechtěl vracet čas

smutek plaší smrt
v červenobílém plášti
trochu zášti a jsme tu zas
stěr byl magor a Eva hysterka
 Franta prohrával
a žili jste, užili
sny už neměli
zůstali
sami...
opotřebováni
polapeni
šediví
ukončili jste to sami, navždy ztraceni.
pokud jste jediní co to mohou udělat, vyserte se na ně, oni by to pro vás neudělali