Sklíčko

Když světýlko bez lesku a tma vidoucí

když někdo nevidí, se slzou po tvářičce 

a v duši prázdno,  jen šleh odlesku

se sebechválou a zlostí třpytící, s hloupostí

sobě vlastní ,bez myšlenky a nápadu vidět

 svoje spáleniště co způsobí už mnohokrát,

jen světlo  smíchu a pohledů jí bude hnát

a jen zas do odlesku černýho zrcátka co způsobila

snad  už tisíckrát

nedojde k poznání, a vůbec už pokání,

to co zbyde na odiv světýlek, to je jen máchání o hlouposti

svojí pýchy a bez roviny poznání

opuštěna,sama ,s prázdotou a vidinou  čehosi

konečně snad pochopí svoje zvrhlosti

                                                                                                                              Apokalypsa