Balha

Přepis rukopisu nelezeného mezi starými dědečkovými knihami

BALHA

 

 

Balha se opět ztratil. Šel se zeptat na cestu do hospody a už tam zůstal. Až do rána.

 

Nejdřív zabít vlkodlaka a pak se uvidí

 

Ztracený ve starých ulicích svého města kolem celý svět

 

 

Všechno je vypito

sklenice rozbité

politá podlaha kalhoty

roztrhané v korunách stromů

 

Celý den proležel

u hrobu

Naděje

Zemřela

v boji

 

Hrajem si jen se slůvky

vymýšlíme příběhy

jak bysme se krásně měli

kdybychom se měli

a pak jdem do prdele

Na počátku bylo ticho

 

Balha stál u okna, díval se přes sklo na svět a neviděl nic

Balha nic neříkal. Neměl co. Nevěděl.

Stál na balkóně a kouřil. Pohledem přelétal světem, pustý prázdný bezduchý, bez lidí. Balha se vrátil do pokoje a zalezl pod peřinu.

 

 

 

Děvče

Lehni si do trávy

a zavři oči

na plátno víček

budu ti promítat

příběhy našich dní

 

Veselá maska

je někde na dní

 

Jednou ti to všechno vysvětlím

Jednou...

… až to sám pochopím

 

Nebuď z toho smutná

Všechno se ztratilo

Ticho se vrátilo

Kdo pak se v tom vyzná

 

Proletět se s křížem na zádech

Roztáhnout ruce a plachtit vzduchem

Ale dostat se na kříž není zas tak jednoduché

Ukřižování je vzdání pocty

 

Dojít si na pivo

Ztratit se té

co tě pronásleduje

tam

kde tě nenajde

Toulat se v ulicích

a nemít strach

Toulat se a v každé ulici

mít bratra

Ztratit se stínům

Sám se stát stínem

 

A oni nepřestanou dokud ti všechno nepoví

Hoboj se nebojí času

je to jen falešný tón

Nemůže to být nekonečné

a to mě těší

Nemůže to trvat věčně

a na to hřeší

Všem lidem ostříhat vlasy a na vyholené lebky jim nakreslit obrázky – nebo zamontovat obrazovky, které by promítaly vše, na co kdo myslí. Nebo vyvinout síť satelitů kolem Země, narazit lidem do hlav čipy a kontrolovat jejich myšlenky – třídit, přebírat. Nebo zarazit čipy, které budou naprogramované na určité myšlenky – a jakmile ta myšlenka projde čipem, vybouchne v hlavě dotyčného člověka...

 

 

 

 

 

Plamen je základem veškerého bytí

i nebytí

co zbývá?

zima

 

Jak jsou ty dny prázdné

beze snů

o našem domku

 

Je zima

na celém světě je zima

a chlad se vkrad do duše

co z toho vyleze

jenom prdel – všechno si ze mě dělá jenom prdel

 

Bože, už jsem mohl být dávno necelý den mrtvý

Mysl stávkuje

nepřijímá ani nevysílá

 

Zabil jsem naději

když stála na zastávce

a čekala na tramvaj

Řekl jsem: „Přijdu hned!“

holubičkou balancoval na lávce

a sledoval ty, co mi mávají

Nasral jsem do igelitového pytlíku

a mrštil jím o zem

zůstala stopa kytlíku

co přejel vozka vozem

Vychcal jsem se na dlaždiče

a velice jemně

a potichu odešel

vesel od vesel

 

 

Kolem kaše z haše

Člověk už dávno není zvíře. Kdysi byl na úrovni zvířat, ale nyní postupně klesá níž a níž. Člověk by nebyl ani dobrým štěrkem.

 

 

 

 

 

Zas to podivné nedělní odpoledne

podlité nízkým sluncem

a tichem

nebo tichým smíchem

namletým v rohožkách

z podrážek tvých bot

 

Vrzání mých vlastních bot

mě dohání k šílenství

mám je snad zout

a chodit bos?

 

S horečkou se ploužím městem

a nevím – kde jsem

kdo jsem

a hlavně proč jsem

V mrákotách

dusí nové květy do mrákot

a tikot hodin není slyšet

není hodin ani minut

minut zhynu

Zhovadilost

• a ty ani nevíš

co pro mě znamenáš

ale je to zhovailost a konec

 

Plachetnice po mracích

pomalu se vytrácí

a mizí v jiný kraj

skryt pod jménem jinotaj

co kdo nám tají

v té tajemné dáli

 

Co je to za hru co spolu hrajem

Beckett by měl radost

že jeho Godot stále nepřišel

a že měl stále pravdu a má sám

 

Život je v pohodě

u stolu v hospodě

 

Balha často a rád chodil do hospody

Chodil do muzeí a rozbíjel starodávné vázy

 

Čmáral a dotvářel obrazy předtím mistrů.

Vždycky na nich něco chybělo

Nikdo ho nepotřeboval, a on se snažil nikoho nepotřebovat. Balha vyrostl ve velkou osobnost objímající celý svět. V neviditelném stínu, který pokrývá Zemi a nevěří.

 

 

 

Tak sedí u piva

a civí do zdi

beze snů bez představ

tak jde den po dni

 

Z leva do prava

život se míhá

vše jen tak taky

a hovno stíhá

 

Políbit prdel

kdejaký paní

ztroskotal v útesech

lidí se straní

 

Tak sedí u piva

kam jinam jít

už vidně začíná

zevnitřku hnít

 

Teď už jde o držku

prdel jde stranou

vše se dá vyřešit

jen ostrou hranou

 

Jedno zrnko popela jedno zrkno hrášku

za sto zrnek písku

a propustku

 

Konec...?

---