PIVO

aha ... je ... teda neaha .. ješiž .. já nic nevím:-)))

Cavalera: Uááh, toho 2.11. musel psát 3lob, já byla pryč! Asi se omylem lognul jako já... :)

Jjejda dyk to je děsně milý a průzračný a bleděmodrý: cavo, ty sexisto, monty to posrala, že šla do tech redaktorúch - tak esli seš kámoš (jako že seš) nech ji f tom trošku vybahˇˇnat ...

Monty: .. co blbneš .. já a sexista? Jak jsi na takovou věc mohla přijít? .. Kdyby bylo po mém, zavedl bych v zemi krále Václava přísný celibát:_-))) Hele, Ty jsi tuhle žlutou kritiku psala pod vlivem svého redaktorství? A kruciš, no to jsi to teda vzala sakra vážně:-))) .. I Ty funkcionářko, že Ty chceš být do roka a do dne šéfredaktorem?.-))))) ... No vybahňat .. hele, až budeš dost vybahněná, kačenko jedna, tak já na Tebe zavolám, ju?:-)) .. Půjdem to bahníčko spláchnout:-))

Monty:-))

:-))))) báseň taková nic moc, ale komentář Monty zasluhuje potlesk :-)))))

Taková normální blbůstka... nevím, jak si autor(ka) představuje hlubší kritiku... že by? (viz) V první sloce nás autor informuje o své intimní potřebě, tzn. žízni. Verš ruší opakování slova "ještě", v druhém řádku by mohl být klidně nahrazen výrazem "tam" - tj. v hospodě. Druhá sloka překvapivě sděluje čtenáři, že byl první slokou mystifikován, neboť autor není rozhodně příznivcem nealkoholických nápojů - pokud ovšem "kalením" nemá na mysli úpravu ocele (srov. např. klasické dílo sovětské realistické školy "Jak se kalila ocel" /Kak zakaljala stal/). Je-li autor zaměstnán v těžkém průmyslu, pak je jeho náklonnost k pěnivému moku ještě pochopitelnější, neboť při práci v železárnách vyschne v hrdle každému. Třetí sloka nás v kostce seznamuje s tím, že autor pije světlé a pravděpodobně nepříliš kvalitní pivo, jaké by protřelý pivař nejspíše označil termínem "chcánky"; řízný chmelův mok samozřejmě není žlutý, leda v očích osoby, stižené daltonismem. Sloka čtvrtá je plná slangové imaginace (Morava?); čtenáře jistě zarazí fakt, že člověk, použivající termínu "jsu" pije také něco jiného než víno. Autor dobře pracuje s momentem překvapení, neboť i výše uvedený odkaz na žlutý mok spíše asociuje nějaké to Chardonnay či Chablis (doufám, že mne bodří Moravané za mou náklonnost k francouzským vínům neukamenují). Pátá sloka je obsahově nejzajímavější a nejnosnější; autor nám prozrazuje, že je během pobytu v hospodinci dobře naladěn a má mnoho myšlének - zmínka o kozách je poněkud ambivalentní, neboť čtenář si nemůže být jist, zda je autor pohlaví ženského a má tedy na mysli své "ducpartie", nebo chovatelem koz, které napájí pivem, aby dorostly do nadměrné velikosti a on tak slidil uznání na chovatelských soutěžích. Poslední sloka je pak autorovým osobním vyznáním chmelovině a příslibem, že se od něj v budoucnu dočkáme dalších poetických skvostů.

Třetí řádek od konce: "sklidil", selbstverständlich.