Konvence

Konvence

Pijí z jedné sklenice a vyměňují si úsměvy. Pod stolem se dotýkají nohama a jejich oči se snaží proniknout do toho druhého co nejhlouběji, aby tam někde vyštrachaly ještě něco, co o sobě neví.

A tak tam sedí a marní čas, jenž by se už dávno dal využít úplně jinak – tak, jak oba doufají. Nebaví je takhle lelkovat u levné dvojky bílého. Vždyť od začátku vědí, proč tahle hra na zaběhané konvence běžného vzorku lidstva, v mysli jim divoce tepe, která se bude odvíjet ke zdárnému konci, jež už si, každý po svém, dávno vytvořili a několikrát upravili k dokonalosti.

Tak dál udržují napjatou atmosféru, strach s tlukotem srdce v žaludku, prokousávajíce se přes trapné, leč povinné fráze a grimasy, protože si oba mysli, že to tomu naproti musí takhle zinscenovat, aby to bylo dokonalé a hlavně podle předpisů chování a vyhovující jeho očekávání, leč opak je pravdou. Nikdo z nich nestojí o tyhle kecy a nejraději by už byli u někoho z nich v bytě.

Paranoici! Všichni jsou paranoici!

Třeba si zajdou zase někdy na dvojku, spolu nebo s někým úplně jiným, a budou nenápadně zkoušet ji vypít rychle a přejít tím to všechno, v těchto případech, většinou zbytečné.