Návrat domů

První mě praštil do nosu puch. Zámek klapl. Zavrzání dveří. Přítmí. Zápach byl před chvílí možná odporný. Teď? Nesnesitelný. Každá jeho složka se rozdělila na samostatné jednotky a proplovala mým nosem. Dveře vržou dál. Špinavý koberec . Zvratky. Brázdy vyryté nehty. Nehet a zaschlá krev.  Představivost je kurva. Zvlášť když stačí jen jediný vjem, aby začala pracovat naplno.

Plazící se žena. Podlité oči, popraskané žilky. Sliny a zvratky kanou na koberec. Drápe se k telefonu. Zoufalství. Síly v hajzlu. Ječela by o pomoc. Nemůže. Telefon je daleko. Hlavou se jí honí smrt. Banální myšlenky zastřené agresí, zoufalstvím a touhou po životě. Chce žít. Sakra, vždyť je jí dvacet. A ten zkurvysyn, co stojí ve dveřích se na ni jen dívá a  cuká mu v koutcích. A nejen tam.

Otevřel jsem dveře dokořán. A přihodil k těm zvratkům něco málo ze svého. Nedivte se. Když vidíte, cítíte… vnímáte dřív krásnou holku v pokročilejším stádiu rozkladu,  chce se Vám blít. Pár míst jejího těla bylo ještě trochu v celku. Až na ty řezné rány. Kde se tam asi vzaly?

Leží na břiše, nahá. Miluje to. Miluje když ji pořádně šuká, když jí nadává a  tahá za vlasy. Miluje když jí dá při tom facku a zařve na ni, že je kurva. Co ale nemiluje je, když odkudsi vytáhne žiletku a vrazí ji do poloviny jejích zad. A trhne. Ne, v tu chvíli se pomočí bolestí a šokem. Vytrhne chomáč vlasů. Pěst dopadne na její temeno. Hvězdy jsou nádherné.

Překročil jsem práh a otřel si ústa. Prohlédl jsem stěny, strop. Vypínáč byl nastaven v poloze „zapnuto“, ale světlo nesvítilo. Přede mnou byl vchod do kuchyně, po levé straně koupelna. Otevřel jsem dveře do koupelny. Na zemi se válelo několik injekčních stříkaček. Prázdných. Vedle nich pásek.

Típnutí cigára. Utažení pásku. Kouká na ni, jak jí ze zad tečou proudy krve. A z úst proud zvratků. Slzy jí kanou po tváři a zvracení je prokládání vzlyky. Z posledních sil natáhne ruku před sebe, zanoří nehty do koberce a přitáhne se o kousek blíž ke kuchyni. Zvratky si rozmaže po prsou. Nebo spíš, po tom co z nich zbylo. Baví ho to. Vrazí si do žíly jehlu. Krev naplní tekutinu, aby vzápětí byly jako celek vpuštěny do oběhu. Postaví se mu a zaryčí radostí.

U umyvadla se válel vajgl z marlborka. Nedokázal jsem se na tělo znovu podívat. Opatrně jsem překročil ten hnus, co dřív byla ruka a vstoupil do kuchyně. Telefon byl na stolku, hned vedle dveří. Chybělo jí jediné přitáhnutí. Druhou ruku dokonce měla nataženou tak, že by ho zvládla.

Najednou vystřelila rukou znovu kupředu. Byla skoro u telefonu. Vstal, odhodil stříkačku a došel k ní. Lupl zlomený nehet. Zavrtěl hlavou, když zavzlykala a usmál se. Odešel do kuchyně. Za chvíli se vrátil a prorazil jí lebku kladivem.

Rozhlédl jsem se po kuchyni a spatřil zkrvavené kladivo.  Na chvíli jsem se zastavil. Zapřemýšlel. A pak něco tak cvaklo. Ne nahlas, ale ve mně. Zmatené jsem se rozhlédl. Proč tu jsem?

Kladivo vypadlo z ruky. Vytřeštil oči. Co jsem to udělal?

Co tady dělám? Co…. Co jsem to udělal? A cvakání nepřestávalo. Kladivo. Stříkačky.

Marlborko.

Zašmátral jsem v kapse od kabátu. Vytáhl červenou krabičku s nápisem Marlboro. Podíval jsem na tělo. Cvak. Těkal jsem z krabičky na kladivo a z kladiva na tělo. Cvak.

Usmál jsem se. Vytáhl cigaretu a zapálil si. Plivl na polorozpadlou Kate a vyšel ven. Zavrzaly dveře a zámek klapl.