Óda na podzim

Temnou kosmickou hmotu prosvěcuje kulovitá hořící a vybuchující masa nejrozteklejších prvků. Prostorem duní její mrtvolný chod. Ale možná je živá svým jiným způsobem - rotující jádro tomu stvoření udává tep. Držet se při ní, je pro pozemšťany nejtoužebnějším přáním, které ani nevnímají, stejně jako řídící signály z prodloužené míchy. Nedej, ó nedozírný osude, jednou změnit jediný náboj v našem přátelství a tím se sobě začít odcizovat víc a víc, až nakonec skončit jako bludné, na živou hmotu prosté, těleso letící vesmírem.

Slovo podzim je v lidském dorozumívání výraz pro přípravu na čas, kdy bude Země na své nekonečné cestě nejdál od toho slastného klíče ke všem vyšším i pudovým radovánkám, k bezstarostnému bytí. Je ale nutné se s tím smířit a pokusit se i z této doby, kdy už to čtyři měsíce bude jen horší, vytěžit ucházející chvíle pro zpestření temné zimní chmury.

Oku lahodí extrémně teplé a chladnému okolí kontrastující zbarvení listů opadavých stromů, čili rozpadající se buněčné organely chloroplasty se zeleným chlorofylem na chromoplasty s oranžovým karotenem nebo žlutým xantofylem. Člověku se chce tu krásu přirozeně vlastnit ale utrhneš jeden list a zjistíš, že sám není tak skvostný, jako když tvoří součást celku, který poskytuje jakýsi nezachytitelný prchavý impresionistický okamžik. Ano, snad nejefektivněji a nejprocítěněji se to dá zachytit na malbě. Setkání s takovým obrazem mě uvnitř plní dráždivou vlnou smyslového a nadpozemského vzrušení, jako když si uvědomíš skvělost bytí lidským tvorem s dosud neprobádanými schopnosti, které skýtá náš mozek.

Přílet krkavců je další povzbuzující věc přinejmenším proto, že tu tito ptáci mají v úmyslů přečkat snesitelnější zimu, než je v jejich rodné vlasti na severu. Jejich přítomnost umocňuje depresivní efekt, což je živná půda pro bytosti libující si v tajemných a když to vyhrotím, tak magických okultních věcech. Takovým vrcholně tajemným zimním přilepšením je pro mě čas Vánoc. Lidové zpěvy dávají pocit spřízněnosti a stejné slabosti před živly, převažující tma sjednocuje pod jednou střechou, podarování je už jen výrazem nejčistší lásky.

A na závěr zhodnocení: Je dobré prociťovat současnost, jinak život uteče a za očima nám nezůstane žádný opěrný bod pro případné vzpomínání.