Trojí život, trojí problém IV.

Doktor se rozesměje.
„Ale no tak...ráno jste snídala vtipnou kaši, viďte? Takhle mě děsit...prý těhotná...“ Znovu se rozesměje. Tečou mu slzy a on je musí utírat rukávem. Když se dostatečně uklidní, pohlédne na mě.

„ Tak. A teď řekněte, že to byl jen vtip a vy jste v pořádku.“

„ Jsem v pořádku. Ale vtip to nebyl..." Odpovím mu znuděně a začnu si prohlížet svou manikůru.

„ Ale no tak. Z testů vaší krve to nijak nevyplývá. Určitě jste se spletla.“

„ Ne. Jsem těhotná. Ale ne v tomhle těle.“

„ Úžasné. Ještě jednou, prosím...“

„ Čekám dítě. Ale ne v tomhle těle. V těle Renee, která teď spí...“

„ Tak co sem vůbec chodíte, když nejste těhotná?“

„ Jsem těhotná! Ale ne v tomhle těle! Kruci, to je to tak těžký pochopit?!“

„ Dobře. Víte co? Přijďte, až budete v těle Renee. Jenom si sem lehnete a usnete. No a probudíte se v těle Alicie. A až budete zase v těle Renee, už budete bez toho. Zbavíme vás toho a vůbec to nebude bolet.“

„ Cože? Vy mě chcete poslat na potrat?!“

„ Přesně tak. Není jiná možnost.“

„ Je! Můžu se o to malé starat jako každá jiná matka.“

„ To tedy nemůžete. Jak k němu asi chcete v noci vstávat, když budete v jiném těle?“

„ To...jsem ještě nevymyslela. Ale jedno je jisté. Já si to dítě nechám!“

Doktor vzdychne a sáhne do šuplíku. Vytáhne nějaké papíry a chvilku se v nich hrabe. Pak mi jeden list hodí do klína. Zadívám se na něj. Dole je můj podpis. Ještě jako Cleo. A co se píše nad tím?

A zároveň také tímto podpisem ztvrzuji, že se po dobu experimentu nevdám a nezaložím rodinu...

Skvělé. Takže nesmím otěhotnět. Počkat...už se stalo...

„ Ehm...už chápete, proč vás tady chci vidět v těle Renee? Vy prostě přijdete a basta. Interrupce nebolí, zvlášť u vás, ani nebudete ve svém těle. Tak nebojte.“

„ Ale já bych to dítě chtěla mít. Přeci jenom, už je mi třicet...“

„ Třicet ve kterém těle?“

„ No...v těle Alicie..“

„ A v těle Lucy? A Renee?“

„ Tam jsem mladší...“

„ Tak vidíte. Jen jedna část vaší osoby po tom dítěti touží.“

„ Ale...doopravdy je mi okolo třiceti...“

„ Jak - doopravdy? Podívejte se, vy už nežijete v těle, ve kterém jste se narodila. Teď máte tři životy.“

„ Ale...“

„ Je vám třicet, dvacet pět a dvacet. Co chcete víc?“

„ Dítě.“

„ Nemůžete mít dítě. A tím tuhle debatu končím. Zítra vás tady čekám s Renee. Nashledanou.“ Otočí se a začne si prohlížet nějakou knihu. Jasně, už mě nechce vidět.

***

Rozešla jsem se s Dannym. S Alicií jsem se rozhodla udělat si v životě pořádek. A tak jsem mu dala vale. Naznačil, že moje práce v jeho firmě už nebude mít dlouhé trvání. A proto jsem si rovnou našla jiné místo. Budu dělat učitelku ve školce. Skvělé, ne?

Pořád ale nevím, jak to udělat, abych si svoje dítě mohla nechat. Teda, není jen moje, samozřejmě...ale myslím, že John moc nadšený nebude. Ale co. Zvládnu se o to maličké postarat i sama. Pořád ale přemýšlím nad tím, co řekl doktor. Nezvládnete se o něj postarat, když budete v jiném těle. Třeba bych si mohla objednat chůvu. Nebo bych mohla koupit velký dům a tam se se svými třemi osobnostmi nastěhovat. Pak by ale zase to děťátko mělo tři mamky. Asi by z toho byl pěkně zmatený...

Mluvím o něm jako by to byl chlapec…třeba to ale bude holčička. Česala bych jí krásné culíčky a oblékala růžové šaty.

Já si to dítě nechám. Ať se z toho doktor třeba postaví na hlavu. Budu muset zaplatit tučnou pokutu, ale to půjde z Aliciiných peněz. A ta na to rozhodně má.

***

Fajn. Dnes je ten den, kdy jsem měla jít k doktorovi. Nestalo se tak ale a já místo toho šla za Johnem. Bude z něho otec, musím mu to přece říct. A tak jsem si na něj počkala před jeho bytem. Když vyšel, nasadila jsem zářivý úsměv.

„ Ahoj lásko…“ Pozdraví mě a na uvítání políbí.

„ Co s tebou bylo posledních pár dnů? Nebyl jsi na telefonu…a v práci všichni něco vědí, zatímco já ne…co se děje?“

John se poškrábe na bradě. To je známka toho, že mi něco nechce říct.

„ Víš…to bude překvapení. A všichni v práci to vědí, protože mi s tím pomáhali. No, ale to je jedno. Proč jsi vlastně přišla? Normálně se setkáváme až v práci…“ No. Alespoň že to bude nějaké překvapení. Fakt jsem se obávala, že si našel nějakou jinou. Ale s tím by mu asi všichni lidi z práce nepomáhali, ne?

„ No, chtěla jsem ti něco říct. Jednu důležitou věc…“ Když se to chystám vyslovit, zazvoní mi telefon. Podívám se, kdo mi volá. No jistě, doktor. Zmáčknu červené sluchátko a mobil vypnu. Už ho nechci nikdy slyšet.

„ Tak co jsi mi chtěla říct?“

„ No…jsem těhotná…“

„ S kým?“ Proboha, to je otázka…

„ S kým asi?! S tebou…“  Chvíli na mě jen tak zírá a pak se usměje a popadne mě do náruče.

„ Hrozně tě miluju, víš to?“ Jé…to se mi líbí. Musíme vypadat jako z nějakého pitomého amerického filmu, které nesnáším, ale je mi to v tuhle chvíli jedno.

„ Já tebe taky…“ Zašeptám s úsměvem a obejmu ho.

Ještě tentýž večer mě v luxusní restauraci požádal o ruku a já souhlasila. Když už porušení té smlouvy, tak pořádné, ne?