Přátelská návštěva

Kapitán Gluf sevřel oběma rukama studený okraj umyvadla a zvedl obličej do výšky zrcadla na stěně. Nebyl to příjemný pohled. Nešlo ani tak o tu nezdravě zelenou barvu, ta byla naopak v naprostém pořádku, jelikož kapitán Gluf byl ufon, nicméně jinak na jeho vizáži nebylo v pořádku nic. Nejhorší byla ta papírová klaunská čepička mezi tykadly.

Odvrátil pohled od zrcadla a zastavil jej na hlavním navigátorovi, ležícím na podlaze pod povaleným stolem, s hlavou zabořenou v hromádce oslizlých konfetů.

Kapitán by jej býval rád probudil kopancem, ale neodvažoval se pustit výlevky, a tak jen nastavil vysílačku na maximum a zařval do mikrofonu: "Poručíku!"

Poručík Bliz vylétl několik decimetrů vzhůru, aniž by změnil prenatální pozici, a zastavil se až nárazem hlavou do jedné nohy stolu, trčící výhružně vpřed. Pak s lehkým šplouchnutím dopadl zpět do louže zvětralého piva.

"Udělal jste to zas," soptil kapitán, zatímco navigátor s námahou rozlepoval oči na koncích tykadel, "přes mé jasné varovaní a rozkazy hlavního velení, přes výhružku osobního postihu a nezvratného zaražení postupu, jste to udělal zas!"

Bliz chvilku marně bojoval s nefunkčností hlasového orgánu a celkovou dezorientací.

"Já opět odmítám jakoukoli zodpovědnost," podařilo se mu nakonec prohlásit, "pane," dodal. "Tentokrát jsem všechny výpočty dvakrát kontroloval."

"Tohle na mě nezkoušejte," zarazil ho kapitán, zkusmo jednou rukou pustil umyvadlo a zahrozil jí přibližně směrem ke svému podřízenému. "Všechno bylo dokonale naplánováno. Komise pro meziplanetární styk ministerstva zahraničí vybrala nejvhodnější z nabízených míst přistání, omluvila se pozemské delegaci za předchozí neuskutečněnou schůzku, dokonce vám dohodla volný letový koridor, na vás bylo jen přistát s naším talířem tam, kde se to od nás očekávalo."

"Nedovedu si to vysvětlit, pane, ale počítač až do poslední chvíle nenahlásil žádnou odchylku od kurzu. Jestli snad jde o nějakou závadu -"

"Nepokoušejte se mi namluvit, že je dílem náhody, že jsme už podruhé přistáli na střeše hotelu, v němž zrovna probíhala konference těchhle těch..."

"Ufologů," doplnil Bliz, neboť věděl, že kapitán jim nemůže přijít na jméno. "Ehm, neměli bychom najít pana velvyslance?"

Kapitán Gluf spolkl další urážlivá slova, neboť byl ufon činu a za osobní bezpečnost jejich delegáta byl zodpovědný.

"Kde jste ho viděl naposled?" otázal se a konečně našel odvahu vykročit napříč pokojem. Zakotvil u dveří a přidržel se kliky.

"Chcete to přibližně nebo přesně?" tázal se zatím Bliz.

"Co nejpřesněji, poručíku."

"Těsně předtím, než nás odnesli na pokoj, prováděl sir Flax specifické rituální tance se dvěma domorodkami, přičemž jeho obličej se nacházel pod svrchní vrstvou oděvu jedné z nich, zhruba v místě jejích neobvykle vyvinutých hrudních partií..."

"Nemyslím, že by to muselo být až tak přesně."

Poručík Bliz si odkašlal. "Pak tedy v salónku číslo 4, to je ten s nedostatečným osvětlením v mnoha barvách a vysokou koncentrací kouře v atmosféře."

"Jdeme!"

První slova velvyslance Flaxe, když se jim ho podařilo uvést do stavu částečného vědomí, byla: "Ano, chlapci, kontakt byl navázán."

"Pane," pronesl kapitán Gluf komisně, "musím důrazně navrhnout, abychom se ihned odebrali zpět do talíře. V této chvíli máme osmnáct hodin zpoždění, takže pořád ještě existuje naděje na uskutečnění schůzky."

"A sakra," pronesl delegát, jak se rozpomínal na události včerejšího večera, "takže se to stalo zase."

"Ano, pane."

"Ale tentokrát už to vypadalo nadějně."

"Jistě, pane."

"Byli tak vstřícní a šťastní, že nás vidí. Pořád nám nabízeli občerstvení..."

"Ovšem pane."

Kapitán si osahal hlavu, jejíž bolest se mu náhle ostře připomněla, a přitom zjistil, že na ní má stále tu špičatou čepičku. Nenápadně ji sundal a schoval do kufru s výstrojí, na památku.

"Já si stejně myslím, že za všechno může hlavní počítač," pronesl Bliz.

"Buďte ujištěn, že to vyšetřím," utřel ho kapitán. Pak pomohl velvyslanci vstát, což nebylo jednoduché, neboť měl jednu nohu uvázlou pod tělem mírně chrápající blonďaté domorodky. "Pojďte, pane, nejlépe bude, když okamžitě odstartujeme."

Hotel byl po ránu pustý, takže se nepozorovaně dostali k výtahům. Kapitán stiskl tlačítko pro jízdu nahoru, velvyslanec se zatím zmoženě opřel o dveře naproti.

"Poslouchejte," řekl najednou, "zdá se mi to, nebo je to opravdu hlas našeho počítače?"

Oba ufoni přiložili uši ke dveřím.

"Co říká?" šeptal navigátor.

Velvyslanec pokrčil panožkami. "Není slyšet. Teď se mi zdálo, že řekl něco jako: 'dostanu vás, parchanti!'"

"Pozor!" vykřikl kapitán a strhl oba k zemi, poněvadž za dveřmi se rozezněla střelba. Vytrhl z pouzdra svůj osobní fázorový dezintegrátor a rozkopl dveře.

V místnosti se nacházeli pouze dva pozemšťané, neozbrojení, seděli před obrazovým výstupem primitivního počítače pozemského typu, na němž právě probíhala jakási bojová simulace. Oba byli zcela zabráni do řízení flotily neuvěřitelně vyhlížejících kosmických lodí, takže Glufův vpád ani nezaznamenali. Vyráželi jakési nesrozumitelné výkřiky v pozemšťanštině, zatímco z audiovýstupu jejich stroje vycházel hlas řídícího systému talíře ufonů, pronášející výrazy nejvyššího stupně vulgarity. Od počítače pozemšťanů vedl kabel univerzálního datového rozhraní pro mimoufonskou komunikaci, procházel oknem a mířil na střechu.

Kapitán chvíli fascinovaně hleděl na vybuchující lodě a číslice zvyšujícího se skóre, zatímco za jeho zády se z podlahy sbírali jeho kolegové.

"Nenechte se rušit," pronesl pak, protože se nechtěl dopustit nějaké meziplanetární neslušnosti, a opatrně zavřel dveře. Potom naladil vysílačku na kanál systému.

"Počítači!" zařval do komunikátoru nešetrně, přičemž jeho barva přešla z plísňově šedozelené na brunátně brčálovou.

Chvilku bylo slyšet jen nesouvislé blekotání, jež přešlo do poněkud provinilého tónu: "Pane kapitáne, vy už jste vzhůru? To mě -"

"Tohle vás bude stát místo!" přerušil jej Gluf, "budete řídit běžící pás ve spalovně nebo míchání přírodního hnojiva. Nechám z vás udělat automatické splachovadlo na veřejných záchodcích na hlavním kosmodromu. Ale ze všeho nejdřív vás osobně zkratuju tak, že na to do smrti nezapomenete!"