Blázen do podzimu

Blázen do podzimu

Za zdí rámů

sněží podzim

tanec divoženek

a já na pokyn dervišů

opisuji směr hodinových ručiček.

Nebe přestává růst

a padá mi do vlasů

s třepotem otakárka.

Všechna esa a filky

pouštím po větru,

jsem jak bezhmotně hmotný

oranžově svítící lampión.

Poslouchám šum dechu

a těch "tisícjeden" vzdechů

napojuji na "přijímač" přeměn,

ať jsou k užitku.

Až do noční oblohy

vkládám poslední články prstů

a olizuji švestkově medovou příchuť.

V šeru svítání kouzlím proměny

slunce a mlhy.

Foukám mraky zpátky domů

a je mi blaze...