Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ deníku psychopata - část třetí
Autor
Mikyna
Stažené hrdlo úzkostí
Mráz se mi zakousl do kostí
Ke světlu letím tunelem
S bohem mou minulost semelem
Semelem zrno i plevel
Čeká mě další level
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tiše Tě miluju.
Řve mi to v hlavě.
Tlumím to navenek,
zvládám to hravě.
Už jsem v tom cvičená
- hrát, že jsem jiná.
Ale hrát pro jiný,
to už je dřina.
Hrála jsem pro jiný
vášnivou lásku.
Po tomhle tréninku
nevydám hlásku.
Tiše Tě miluju,
srdce řve hrůzou.
Byl jsi můj fyzicky,
teď jsi jen múzou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesmíme překročit určitou hranici
- celý den prošukat jako dva králíci.
Nesmíme překročit určitou mez.
Musím za manželem, tak ze mě slez.
Nesmíme překročit určitou hranici
- svým údem málems mi pochroumal sanici.
Nesmíme překročit určitou mez.
Se mnou jen s kondomem, s manželkou bez.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Buším na dveře.
Nikdo neotvirá.
Tluču na okna.
Nikdo nesvítí.
Umrznu tady.
Strašně se bojím.
Na sklo maluje mráz kvítí.
Choulím se u plotu.
Zmáhá mě spánek.
Už je mi teplo.
Už nemám strach.
Ztracena v lese před cizí chatou.
Odcházím z těla
Pryč po špičkách.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tvoje vlasy mezi prsty, mezi prsy, na mezi.
Naše vlasy teď zápasí. Vezmi si mě, vítězi.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po stožáru vzhůru
Až kde vlají plachty
A pak skočit dolů
Žbluňky, cáky, čvachty
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když mě objal.
Bylo to, jako bych se vrátila domů.
Vůně hlíny, rašící tráva, slunce.
Když mě objal.
Znovu se začala střídat roční období.
Skončila zima, začalo jaro.
Když mě objal.
Skočila jsem šipku do teplého sektu.
Bublinky mě šimraly po těle a bylo mi teplo.
Když mě objal, vrátila jsem se domů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ťapu Ti po mozku malými střevíčky
Boří se do hmoty střevíčků kramflíčky
Mé malé nožičky kmitaj Ti v hlavě
Žes, blbe, přednost dal tý blbý krávě
Že, blbe, nechals mě, poslals mě k vodě
Tak koukám na ryby, rákosí, lodě
A v duchu ťapu Ti po blbym mozku
Beru si do ruky dlažební kostku
Už Ti tam neťapu, už třískám šutrama
Už neznáš svý jméno, neprojdeš futrama
Z mozku máš kašičku, krev kape z uší
Chcípni, Ty bastarde. Ty hovno muší.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Boženko, v bundičce z koženky.
Jak krásně se dmou Tvé kozenky.
A já tu kundičku Božence
Prohlídnu na gauči v kožence.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesrozumitelná souvětí
Jsou asi Tvoje prokletí
Polibkem zbavím Tě složitosti
Proklestím stručností spojitosti
Pak zulíbám Tě do sytosti
A ztratíme své souvislosti
Překvapím Tě větou jednoduchou:
Pomiluj se se svou Neposluchou
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kývu se na židli -
Doprava, doleva.
Venku už nemrzne,
Přichází obleva.
Kývu se, směju se,
Padám na koberec,
Válím se, lechtám se,
Jsem jako šílenec.
Otevřu okno,
Je trochu zima.
Jsem totiž nahá...
A je mi prima.
Jedna noha venku,
Parapet mě studí,
Druhá noha venku...
Hele! Tolik lidí!
Stojí tu pode mnou,
Kývaj se vestoje.
Nakaženi Mikynismem
Vzdali se bez boje.
Svět se s námi kýve,
Už přestal rotovat.
Teď je všechno podle mě,
Začínám svět milovat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když spíš, chvějí se Ti víčka.
Máš v sobě tisíc motýlků.
Víš, jak tichounce hoří svíčka?
Tak tiše já si stelu postýlku,
Abych Tě nevzbudila.
Když spíš, usne i svět.
Jen v akvárku plave rybička.
Tiše za sebou zavírám dveře
A až na chodbě se soukám do trička,
Abych Tě nevzbudila.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Do hlavy zarazím Ti hřebík
A pověsím si na něj obraz.
Klidně si ječ,
Že je to podraz.
Mně se to líbí.
Možná Tě pak chvilku
Budu řezat žiletkou.
Pak Ti vlásek po vlásku
A chloupek po chloupku
Vytrhám maličkou pinzetkou.
Připrásknu Ti hlavu mezi dveře,
Na hlavě Ti zasadím trnitý keře.
Udělám z Tebe eunucha.
Na píšťalku prudce písknu
- Tobě do ucha.
Jsem Tvůj poklad, Tvoje holčička.
Říznu Tě do tepny, chceš?
Budu Tvoje holička.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBRAZ
Dnes ráno jsem zničila obraz. Léta u nás jeden visel v předsíni. Akt ženy. Začínám chápat panickou hrůzu mužů ze soužití s jedinou ženou. Já na tu "svou" civěla 20 let! Dnes jsme se pohádaly, a já ji pak zabila. Ráno jsem vstala, prošla kolem té hambářky, naštvala se, vzala nůž... a řízla ji. Tolik TOLIK krve. Viděla jsem, jak Hambářka umírá. - Stočila se do klubíčka a tiše sténala. Já dál kusy plátna trhala z rámu. Kdyby mě matka neodtrhla, zničila bych zeď. Byla ve mně spousta zuřivosti, a té se nemá bránit. Vytrhla jsem z rámu i maminku. ŠPATNÝ MATČIN OBRAZ. Obě ležely na zemi v cárech. Klečím v krvavém jezírku, na jeho kraji rozpatlávám prsty nový obraz. Takový, jaký se MNĚ líbí. Impresionistický rozplizlý vesmír (maloval ho tak někdo přede mnou?), v jehož středu sedím já. Jsem sluncem pro vzniknivší život, jediné a nejvyšší božstvo. Chybí poslední planeta, tak lhostejně kapičku vymačkávám z rány v jednom z těch okolních předmětů. Tak... a dole podpis BOHYNĚ. Ohlédnu se za sebe do zrcadla. Jak nedokonalým obrazem jsem já!!! Ty špatné nezřetelné tvary a vůbec špatný styl. Beru nůž a rvu se z rámu. Křičím... ŘVU bolestí... jen vydržet, jen vydržet. Vždyť potom začnu jiný. LEPŠÍ. Barev je tu kolem dost. Jen vydržet a nespat.