Moc práce

Napsala bych něco silného, srdcervoucího, něco, co by zavánělo promyšleností. Je to moc práce. Je to moc práce, nojo chlapi jen po kafi a jako kafemlejnek dokola a prázdně kroutím pravdu o tom, že když se setmí a padá rosa, chci to za každou cenu, a kdo mi to neudělá, kdo mi odpárává moje mladá léta a nepopsaná je trousí po zemi, kdo mě nutí čekat, ten ať si popojde k jinému domu... Kdo se přibližuje falešně a bez zájmu mě líbá na ústa? Jistojistě ho nepotřebuju. Sedla bych si na lavičku v parku, jen tak na chvíli, na dopoledne nebo na odpoledne, kreslila bych si obraz, co nosím v hlavě, jmenuje se trhlina ticha, jedla sušenky a rozhodně bych nebyla dospělá, čekala bych, až mě přijde někdo zabít, abych nemusela stárnout.