Samota s ní

Na cestách,které vedou do prázdnoty,
o samotě přihlížím,
dnes či zítra.
Všecko je jak včera.
Probudím se venku z povinnosti
ve svém víkendu.
Můžu říkat jen možná,
sedíc za školní lavicí.
Zapálím svíčku, cítím to ve svalech.
Světlo rozbrousí mé oči budoucí,
nesoucí pocity přítomnosti.
Řekni mi, Kam jdeš?
Snad neodcházíš...
Vše co jsi řekl,
se může vrátit zpět.
Je to jen další díra
v mostě přes nahý život.
Ze strany na stranu v jednom velkém moři
přímo na horizontu vědomí.
Neodcházej...volám tě zpět,
pojď domů, vezmu tě tam,
nikdo to neuvidí.
Zítra zase pocítíš radost chlapce,
kterého pustili za slunného odpoledne dříve ze školy.
A ty se zeptáš:
Jdeš domů?
Bez odpovědi se rozhlídnem
a nastavíme holé ruce slunci.