Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Inzerát

28. 05. 2010
1
4
447
Autor
Mikyna

 

Jako chce malé dítě Měsíc,
Jako dupe a kope kolem sebe plačíc,
Vztekám se a chci, aby žárlil
A v zuřivosti moje fotky pálil.
Aby mi hrozil, sliboval.
Chtěl zabít svého soka a pak se slitoval.
Aby mě tiskl, div neudusil.
Aby se po milování jeho žár neuhasil.
Aby mi ze vzteku facku dal.
A studem aby se pak červenal.
Aby se hádal, křičel, vztekal.
Aby mě ponížil a sim si taky klekal.
Aby byl stejný jako já.
(Nikdo jiný cholerika nehledá. Nebo ano?)

4 názory

Mikyna
29. 05. 2010
Dát tip
Mně se to líbí, jak to je. :-) Pro Tebe je nejdůležitější začátek a konec, ale já si ty básničky tak nějak "očmuchávám" jako celek. Je to příběh, nejsem takový ten dramatický blablač, který upro něco lepkavýho zašumí, aby se to nerozpadlo. (Kritika kritiky)

Mikyna
29. 05. 2010
Dát tip
Mně se to líbí, jak to je. :-) Pro Tebe je nejdůležitější začátek a konec, ale já si ty básničky tak nějak "očmuchávám" jako celek. Je to příběh, nejsem takový ten dramatický blabla, který upro něco lepkavýho zašumí, aby se to nerozpadlo. (Kritika kritiky)

snake_01
29. 05. 2010
Dát tip
Sakra, proč, dyť je to skoro litanie rozvolněného rytmu lidové poesie, a ten konec to úplně všechno zlikviduje, gradace, gradace, gradace, pointa, pointa, pointa (prosím). Báseň se mi líbí, ale musím ji přeci hodnotit jako celek, ne. A nejdůležitější, to si pamatuj, je vždycky, vždycky začátek a konec.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru