O babce s dědkem

...O babce s dědkem... Stařeček,tichej,letama zpomalenej člověk,bejvalej vězeň fašistickejch lágrů seděl v roky nemalovaný kuchyni s křivejma,zaprášenejma stěnama u stolu a hlavu se stříbrným vlasem měl složenou v dlaních.Kouřil.Kouřil a tupě zíral do rozřezaný desky stolu. Už mu dohořel filtr,ale nereagoval ani na cigaretu,ani na pěticentimetrovou štangli neodklepnutýho popílku připravenýho kdykoli odpadnout.Natož aby sledoval svou ženu. Kolem sporáku a nad ním se místo báby prohánělo hejno vzpasenejch much.Vše pod závojem zápachu zbytků rozkládajícího se jídla. Bába ležela na druhém konci kuchyně a ve své těžkotonážní kráse pro zvrhlíky a v ušmudlané zástěře hleděla skrze tisícdioptrické popelníky na nahlas řvoucí televizi.Dědek si něco šeptem remcal pod vousy. -"Drž hubu dědku!"zahřměl místností hlubokej stařenčin hlas,že přehlušil na maximum puště- nou hlasitost televize."Neslyšim" V dědkovo třikrát drobnějším těle hrklo,ale dál skrze zuby cedil hanlivá slůvka na manželčinu hlavu. -"Drž hubu povídám!Poslouchám."znovu se utrhla a přehlušila řev řevem. -"Polib mi prdel bábo pošahaná."reagoval stařík šeptem na řev a pomalu povstal a ve své shrbené,fašistama nezlomené,babkou surově nahlodané majestátnosti umírajícího sedláka se šel uklidit do sklepa,k vyřezávanejm loutkám a k domácí lahvi loňského domácího vína.A takhle to šlo den za dnem.Rok za rokem.Celý jejich bohem a církví uznaný manželství. Žili spolu na malej vsi.Znáte to,každej každýho zná,každýho každej pomlouvá,jedna hospoda otevřená pondělí,čtvrtek,neděle,od 13 do 22hodin bez vyjímky,obklopeni polema,loukama,lesama traktorama,bez drog,každej šoustal každýho a všichni to věděli.Včetně dojíždějícího faráře. Do školy se dojíždělo.Zkrátka díra,konec světa.Obydlená zatáčka. To jednou si na jaře jejich soused,léta páně,ani ti nevim,nějakej František Hrzán,pořídil výstavního králičího samce na chov,za dost hříšnej peníz.Prej mrdací mašinu.Robota.Krále králičího sexu pro celej jeho harém.Králičího satira.Výsměch plodnosti v hranicích průměru a tak bylo nevyhnutelný,aby o tom nevěděla celá dědina,kór,když se starej Hrzán,alkoholik a tyran,starej prašivej komunista,zloděj a demagog,chubil kde mohl a jeho žena si počínala rovnako stejně.Jen jejich dceři byl nějakej králičí prcíř ouplně ukradenej. -"No jo,je to pěknej kousek,jen co je pravda."chválil zvědavci superkrálíka a Hrzán dmoucí se pýchou k prasknutí hrdě přikyvoval a povýšeně pokuřoval z dýmky po otci a dědu. Jednou z rána,šel stařík zas doprovázen manželčinými nadávkami nakrmit havěť a když dával slepicim,všiml si svýho psiska jménem Agor,na zadní nohy pomrzačenýho jinak kdysi hezky stavěnýho německýho ovčáka,s jizvou na šíji po srážce s autem,jak si s něčim zarputile hraje a ze zvědavosti přistoupil blíž.Blíž k psisku hrajícímu si s od bahna špinavou zdechlinou sousedova králičího prcíře. O dědka se pokoušely mrákoty.Propnul všechny svaly v shrbeném těle,sepjal pěsti a čelist a ztuhnul.Klouby na vrásčitých rukách mu sběleli do octínu mramoru.Po chvili,po probrání z šo- ku se odhodlal a ve své stařecké,bleskové rychlosti rozbolavělejch kloubů holý opřenou o stoletou kůlnu odehnal rozdováděnýho čokla a v montérkový blůze odnesl mrtvýho krále do domu. -"Bábo,"ohlašoval šeptem"Agor zakousnul Hrzánům toho jejich králíka." -"Drž hubu dědku,poslouchám!"odbyla staříka mnohadecibelovým hlasem. -"Bábo,Agor zakousnul Hrzánům králíka." -"Tak ať,dej jim novýho.A už mlč!" -"Ale toho jejich chovnýho."sýpal děd. -"Co?"zařvala"Cože?" -"Bábo,kurva neřvi tolik."Napomenul ženu stařík šeptem. -"No a co budem jako dělat?"pokračovala nedbaje dědkovu radu mocným hlasem. -"Tak ho sežerem."odvětil po chvilce tichosti dědek vycvičenej válkou a hladem a spiklenec- ky se pousmál. -"Seš magor Luboši!Fakt magor."řvala na celou ves s tragickým podtónem v hlase."To přece nejde." -"Dobře,dobře,"zmizel mu ze rtů úsměv"ale už neječ,nebo ti jí fakt plesknu už.A radějc vy- mysli něco jinčího."a podal jí parkinsonem rozklepanýma rukama v monterkách zabalený tělíč- ko supersamce s velkym S.Babka ho přebrala a nakoukla do montérek. -"To je fakt on."řvala odcházejícímu dědkovi do zad.Stařík otevřel kuchyňskou linku,vyndal si cigáro a usedl ke stolu.Hlavu si složil do dlaní a pokuřoval.Ticho právě ukončeného roz- hovoru znesvěcovala řvoucí televize. Babka koulela očima a mnohadioptrické dalekohledy na jejím nose to zdůrazňovaly. -"Bábo."zašeptal. -"Drž hubu!Přemejšlim."usadila ho. A on tu hubu držel. Po chvíli,kdy měl zas v zažloutlejch prstech dohořívající filtr se štanglí popela,co se chvěl,už,už upadnout, bába zařvala. -"Mám to!" Popel odpadl. -"CO?"zpozorněl stařec. -"Mlč,mlč,nepřerušuj!"nevybíravě ho umlčela babizna"Až se setmí,"přemítala hlasitostí star- tujícího letadla"tak ty jim ho vymydlinkovanýho vrátíš do králíkárny.Nemělo by se to prova- lit,vždyť ty krmíš později než Hrzán a kdyby o tom věděli,tak už to víme aj my.Budou myslet že jim pošel a za půl roku si na to nikdo ani nevzpomene.Ale hlavně"odmlčela se žena a vyz- vedla výstražně ukazovák"se nesmíš nechat chytit,páč to by byla teprv ostuda." "By byla teprv ostuda."po chvilce zopakovala tiše ženština na důraz pro sebe,první tichou větou. "Rozumíš?"zařvala -"Có bábo?Děláš si srandu?"zvýšil šepot stařík. -"Nedělám."zařvala"A bude tak jak jsem pověděla!"velela rozlíceně. Finiš.Hotovo.Domluveno.A tak se taky stalo. Na ves,na celej kraj se snesl příkrov noci,vzduch voněl přicházejícím deštěm a dědek s vymy- dlenou zdechlinou králíka-bodáka se vkradl na sousedův pozemek,vrazil mrtvolku borce do kot- ce k živejm kusům,věděl i do kterýho patří a schován závojem noci,s pavučinkami po obličeji a zuřivě bijícím srdcem ve spáncích a hrudi,se zas vrátil domu.Ke své milé,uřvané a skorem slepé pětitunce.Celoživotní lásce.Sparingprtnerovi. Umyl se,dal si panáka domácí višňovky na dobrou noc,odložil zoubky do kelímku a ulehnul do svého pokoje,přes chodbu k ložnici svojí ženy.Pro chrápání spali odděleně.Byla jako V8 v ža- ludku. Ráno dědek vstal,jak měl naučeno v neměnném,lety ověřeném zvyku,umyl se,dal si kafe,cigáro, pohádal se s tou fůrií ženou a šel krmit. Zrovna dával králíkům,když tu slyšel starou Hrzánovou jak k němu utíká a cosi volá. To ho poděsilo. -"Zázrak lidičky,zázrak." Dědkovi se rozklepaly kolena a zalil ho vroucí pot provinilce v letech.Mezi lopatkama cejtil potok strachu. Volání sílilo. "Zázrak.Zázrak.Lidičky." -"Co se děje Hrzánová?"ozval se bojácným,přesto v rámci možností pevným šepotem děd."Co se stalo,že tak řvete?" -"Zázrak pan Poustka,"prskala přes plot Hrzánová rozklepanýmu dědkovi do obličeje"zázrak. Boží zázrak." Dědek se musel přidržet plotu. "No,nám ten králík,no ten chovnej,jak jsme koupili,"chrlila statná důchodkyně"ten bílej, předevčírem chcípnul,"lapala po dechu"tak jsme ho zakopali na zahradě za kompostem vedle psa Denyho,no a on se dneska zase objevil v králíkárně.Ani špinavej od hlíny nebyl,nepříjde vám to jako zázrak?" V tu chvíli polil starce pot.Nejdřív studenej,potom horkej a držíc se za srdce se zhroutil k zemi.Byl na místě mrtev. -"Pane Poustka?"řvala hystericky sousedka"Pane Poustka?Pane Poustka,jste v pořádku?Pane Poustka?"ale odpovědi se jí nedostalo. "Pane Poustka?Mluvte!Pane Poustka?Halo?"ječela zděšeně"Pane Poustka?" Hrzánová se roztřesená rozeběhla k domu,volajíc manželovo jméno. Co myslíte,zachovaj se Hrzánovi jako Poustkovi?