Až na dno...

Pohladil ji hřbetem ruky po tváři... Přivřela oči a vychutnávala si ten dotyk... Každý moment, kdy se jí dotknul byl nyní vzácný... A každý bolel... Ale nebyla schopna se od toho odpoutat...

Už byla moc hluboko na to, aby vyplavala znovu na hladinu a nadechla se... Doufala, že na dně najde kyslíkový přistroj... Jen nevěděla, jak hluboko to dno je a jestli ten přístroj bude funkční... Tlak vody okolo jí drtil plíce a vnitřní ucho, ale nepolevovala a plavala hloub a hloub... Pomalu přestávala vidět, dopadalo sem jen málo slunečních paprsků a dole viděla jen tmu...

Kdyby bolel jen dotyk... Bolí u i pohled do jeho očí...

Plavala stále ní a níž... Tlak už byl skoro k nevydržení, ale ona na to nehleděla... Už jí v plicích docházel vzduch... Pokud na dně ten přístroj nebude, tak už se nestihne vynořit ven a utopí se... Na nic z toho nehleděla a jen zaslepeně plavala do hlubin...

Kdyby jen pohled do očí... Už i myšlenka...

Najednou ji zachvátil strach... Co když tam ten přístroj opravdu nebude? Stihnu se ještě vrátit? Ale už bylo pozdě, byla moc hluboko, teď jí zbývá jen doufat, že dno je blízko a dýchací přístroj-pokud tam nějaký bude-bude funkční...